Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Rodina je nade vše, říká Robert Holík

ATLANTA/JIHLAVA - Zarputilost a odhodlání zdědil po svém otci. „Každý den dělal dvě stě kliků a sklapovaček. Říkal jsem mu, že to dělá pro sebe, aby nemusel ráno vstávat do fabriky,“ říká Jaroslav Holík.

18.7.2007
SDÍLEJ:

Foto:

Dnes jeho syn Robert Holík, hokejový útočník Atlanty, žije tisíce kilometrů daleko. Má svoji rodinu. A ta je pro něj vším. Hokej ho živí, ale je až třetí v pořadí.

„Nejdříve jsem manžel a táta. Až pak hokejista,“ tvrdí s trochu nakřáplou češtinou dvojnásobný vítěz Stanley Cupu, který má odlišné zájmy než většina sportovců – historii a politiku.

Roberte, jak trávíte léto?
S rodinou. Na Floridě máme farmu a ve Wyomingu barák, takže hodně práce. Staráme se o psy, koně. Manželka s dcerou závodí. Sice toho je dost, ale je to příjemné. Mám to rád.

Máte hodně koní?
Několik.

Kolik?
Řekl bych dost.

Dlouhá léta žijete v Americe. Bylo lehké zvyknout si na tamní život?
To bylo jednoduché, protože jsem sem přišel už v devatenácti. Čím jste mladší, tím je lehčí si přivyknout na jiný životní styl. Našel jsem tu manželku a také domov. Vyrůstal jsem sice v Čechách, ale první kroky v dospělosti jsem udělal až tady. Od samého začátku se mi tady líbilo.

Proč?
Mám tu svoji anonymitu. Snažil jsem se dosáhnout svých snů. Amerika má velkou výhodu, i když jste úspěšní, máte klid. To je rozdíl proti Česku. Mám dostatek soukromí. Vím, že mě nikdo nebude otravovat. Jak se říká: malá ryba ve velkém rybníku.

Od 4. listopadu 1996 jste americkým občanem. Přemýšlíte v angličtině, nebo češtině?
V angličtině. A už mnoho let. Když jsem přišel, tak tady nikdo z Čechů nebyl. To mi vyhovovalo. Hned jsem se do všeho zapojil. Pro nový život to bylo úplně nejlepší.

Kdy jste byl naposledy v Česku?
To vám ani neřeknu.

Už je to dlouho?
Na tom nezáleží.

Dodržujete zvyky na Vánoce, Velikonoce?
Ono to je všude stejný. Buď to je o den dřív, nebo později.

Najdete něco na Americe, co vám z Čech chybí?
Nemůžu říct. Táta s mámou přijedou dvakrát třikrát do roka, takže to je bez problémů. Navzájem se užijeme, takže nic. Opravdu.

Jste po tátovi? Co na srdci, to na jazyku?
Moje manželka se domnívá, že ano. Já si myslím, že taky, ale ne na sto procent. Částečně jsem po obou rodičích. Na ledě spíš po tátovi. V soukromém životě po mámě. Plno lidí mi říká, že jsem celý táta. Já jim odpovídám, že ne, ale oni stejně tvrdí, že ano. (smích)

Když za vámi přijedou, na co se nejvíce těšíte? Je to české jídlo?
Jídlo je vždy dobré, ale hlavní je, že mohou vidět vnučku. Prostě přiletí a je pohoda. Jsme pohromadě. Táta zajde na hokej. Vezmou si auto a žijí si, jak jim to vyhovuje.

Rodina a soukromí je pro vás vše?
Nade vše. Bez konkurence.

Táta byl na vás v dětství přísný. Vy jste ho přesto poslouchal. To se často nevidí, aby kluk byl tak poslušný. Bylo to tím, že jste věděl, čeho chcete dosáhnout?
Já jsem rodičům ve všem věřil. Vím, že u mladých lidí, ať už v Americe, Česku nebo kdekoliv na světě, to tak není. Já mám vynikajícího tátu a mámu a velice si jich vážím. Oni pro mě vždycky chtěli jen to nejlepší. Věděl jsem od počátku, že je to správná cesta.

Proč někteří rodičům nevěří?
Třeba dnešní děti takové rodiče nemají. Nejsou pro ně vzorem. Pak je plno dalších, kteří mají jenom tátu nebo mámu. To také život ovlivní. Domácí zázemí nemají tak dobré, jako jsme měli my. Já byl vychovaný pořádně, mám to v sobě, takže se nemusím přetvařovat. Jsem pořád stejný. Všechno chování se odvíjí od domácího prostředí, ve kterém vyrůstáme. Ale zpátky k vaší otázce. Já jsem neposlouchal. Já věřil, že o cokoliv mě požádají, tak že je pro mě to nejlepší.

Udržujete nějaké kontakty s přáteli ze školy, z dětství?
Já pořádné kamarády neměl. Byl jsem zaneprázdněný hokejem. K tomu jsem vždycky vyrůstal se staršími. První ligu jsem hrál už v šestnácti, takže já neměl moc času. Samozřejmě jsem měl kamarády, ale já se vždycky pohyboval trochu rychleji nahoru než ostatní. Když jsem odešel, tak už jsem se skoro nevracel. Mně život v Americe vyhovuje. S tím se nedá nic dělat.

Je vám šestatřicet. Přemýšlíte, co bude, až jako hráč skončíte? Chcete trénovat, věnovat se obchodu nebo studovat?
Přemýšlím, přemýšlím, ale takové věci si nechávám pro sebe. Mám různé možnosti. Bavím se o tom s manželkou, ale nechci s tím jít na veřejnost. Není to tajemství, ale ještě nevím, kterým směrem půjdu. Proto nemá smysl dopředu něco říkat. Ale mám různé možnosti.

Při výluce NHL jste chodil na univerzitu. Je to možný směr?
Hrozně rád se učím novým věcem. I to je jedna z eventualit, kde bych si uměl představit uplatnění po skončení kariéry. Se zálibou se bavím se zajímavými lidmi. Chtěl bych, pokud budu mít čas, naučit se další jazyk. Příležitosti jsou jak v oblasti hokeje, tak mimo něj. Možnosti jsou neskutečné.

Je před vámi sedmnáctá sezona v NHL. Vzpomenete si na rok 1990, když jste začínal v Hartfordu?
Moc ne. Já nevzpomínám. Mám rád všechny roky své hokejové dráhy. Myslím si, že moje kariéra i celý můj život je krásný. Nezáleží na prvním, desátém nebo dvanáctém roce. Opravdu si života užívám. Nic mi nechybí.

Už se připravujete na další sezonu?
Nedávám si dlouhé volno. Navíc nikdy nemůžete úplně vysadit. Bruslit začínám až v září, před přípravným kempem. Jinak pořád něco dělám.

V Česku třeba hráči trénují spolu. Jágr Team jezdí po republice. Kluci hrají tenis, golf, fotbálky.
Na to nejsem. Mám rád své soukromí. Tady se také pořádají golfové turnaje, ale mně tohle nic neříká. Buď jsem doma s rodinou, nebo s dcerou cestujeme po závodech. Myslím si, že za celé léto se s lidmi z hokeje nepotkám. Jsem zaneprázdněný jinými věcmi.

Přes sezonu máte hokeje dost?
Hráčem jsem, jen když hraji. Mám rád, když se na mě lidé nedívají jako na hokejistu, ale jako na manžela a otce. Takto se chovají naši známí. Nejsem nadšený, když někam jdu a všichni se baví o hokeji.

Týká se to i novinářů?
Taky. Vždycky jim říkám, ať se jdou pobavit třeba s Hossou. Přes sezonu pořád někdo otravuje. (smích) Radši bych se bavil o historii, politice, o událostech na Středním východě. O tom můžu mluvit celý den. Nebo o Evropské unii. Hokej zas tak zajímavý není. Ten se má hrát, a ne o něm kecat.

To jste jeden z mála, který má takové zájmy.
Mě tohle hrozně zajímá.

Sledujete i dění v Česku?
S tátou rozebíráme všechno možné. Jak to je teď. Jak to bylo za komunismu, který byl a je směšný. My tady máme ty liberály, socialisty. Škoda, že nemáme čas. Potřebovali bychom dva dny, abych vám vysvětlil, jak to tady funguje.

Robert Holík

Narozen: 1. ledna 1971 v Jihlavě
Pozice: centr
Kariéra: 1988/89 Jihlava, 1990/92 Hartford, 1992/2002 New Jersey, 2002/04 Rangers, 2005/? Atlanta
Úspěchy: 1990 bronz z mistrovství světa, 1995 a 2000 vítěz Stanley Cupu s New Jersey

18.7.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Lukáš Endál

Přišel, viděl, spasil Slavii. Brodský útočník Endál zazářil v první lize

Potravinová banka. Ilustrační foto.

Potravinová banka potřebuje nutně dobrovolníky

Cizinec dostal s vozidlem smyk a havaroval

Chotěboř - K dopravní nehodě došlo ve středu 18. října časně ráno před půl pátou na Chotěbořsku. Osmadvacetiletý řidič - jednalo se o cizího státního příslušníka – projížděl s osobním vozidlem Chevrolet po silnici II/345 mezi obcemi Nová Ves u Chotěboře a Chotěboří.

Softballisté Havlíčkova Brodu obhájili extraligový titul

Havlíčkův Brod – Softballisté Havlíčkova Brodu dokázali po roce opět zvítězit v naší nejvyšší soutěži a obhájit tak loňský premiérový titul.

Martin Lank: Největší klad programu Realistů je jeho reálná splnitelnost

Jihlava - Jedním z největších překvapení voleb před čtyřmi lety na Vysočině byl poslanecký mandát pro Martina Lanka. Ten kandidoval za hnutí Úsvit a získal více hlasů než poslankyně za ODS. Do voleb jde Martin Lank i letos, a to na kandidátce Realistů

Předseda strany nemůže zůstat za bukem, říká Jan Veleba

Vysočina - Jediný předseda celostátní strany z Vysočiny Jan Veleba jde i do těchto voleb. Je lídrem Strany práv občanů (SPO) pro Vysočinu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení