V přípravném souboji s Třebíčí trefil píseckého rodáka do oka spoluhráč z Dukly Rostislav Malena. Trvalo více než dva roky, něž se potom Mošovský vrátil na led. Jenomže smůla měla pokračování, přišel další otřes mozku a nová půlroční pauza.

Nyní už se ale mladý Jihočech cítí zase dobře a těší se na pondělní začátek přípravy s druholigovým Pískem.

Jak to tedy aktuálně vypadá s vaším návratem k hokeji?

Chci to ještě zkusit, i když je to se mnou složitější. Teď je mi třeba poměrně dobře, jenže… Stačí, aby mě někdo zase blbě trefil a budu v tom zpátky. Takže uvidíme, nerad bych předbíhal. Na led se každopádně těším. Mám dost dlouhou dobu na to, abych se rozhodl, jestli budu mužstvu platný. A taky jestli všechno zvládnu časově, fyzicky, ale hlavně zdravotně.

Takže jasné ano, nebo ne si říct netroufáte?

To opravdu ne. Můj prvotní plán je jít s klukama v pondělí na led. Časem uvidím, jak na tom budu. Taky bude záležet na tom, co řeknou trenéři. Smlouvu zatím žádnou nemám.

Zranění, které jste utrpěl vy, už zkomplikovalo kariéru mnoha hokejistům…

Pro někoho znamenalo i konec kariéry. Namátkou můžu jmenovat třeba Svejkovského, Buzka, Connollyho nebo Lindrose. Člověk prostě dostane ránu do hlavy, která vůbec nemusí být nijak velká. Ale je tak nešťastná, že se mozek otřese a pak to může být problém na hodně dlouho. Je dokázáno, že k tomu stačí třeba i bodyček. Když není otřes tak velký, aby se udělal vyloženě otok, žádné snímky to zranění neukážou. Nedá se tedy v podstatě zjistit a léčit. Někdo má otřes mozku a za dva dny může bez problému hrát. No a někdo zůstane půl roku mimo hru.

Tak jako vy…

Bohužel. Já už měl otřesů několik a s každým dalším se situace v hlavě horšila. Poprvé jsem měl obrovský otřes ve dvanácti. Skončil jsem v bezvědomí, a dokonce mi zapadl jazyk. Vzbudil jsem se a nevěděl, která bije. Jenomže mě nenapadlo nic jiného, než ten zápas dohrát. A tím to vlastně asi všechno close zoom_in začalo. Potom jsem zažil tři podobné situace v Americe a ten v Jihlavě byl v pořadí čtvrtý.

Vaše rada pro kolegy tedy zní nic nepodcenit?

Určitě. Pokud má člověk byť třeba jen malé podezření, že jde o otřes mozku, měl by vysadit. Může být potom daleko hůř. Stačí se podívat na boxery, kteří trpí po skončení kariéry Parkinsonovou chorobou a podobně. To je výsledek častých otřesů, po nichž se mozek nestačí zregenerovat.

Jak se vlastně projevovaly vaše potíže?

Pořád mě bolela hlava. Nejen v zátěži, ale i v běžném životě. Cítil jsem se furt unavený. Na ledě jsem byl nepoužitelný, v hlavě mi třeštilo. Řekli mi, že se při zátěži vytváří nějaká látka, která způsobuje právě tu nesnesitelnou bolest hlavy a nevolnost.

A teď už se cítíte lépe?

Ty hrozné stavy jsou momentálně pryč, i proto bych to chtěl ještě zkusit. Samozřejmě, mám z návratu strach. Moc jsem toho v poslední době nenatrénoval a nevím, jak bude hlava reagovat.

V době, kdy jste nemohl kvůli zranění hrát, jste si našel trochu jiné hokejové vyžití. Musel byste se ho teď kvůli případnému návratu na led vzdát?

Dělám agenta pro hokejovou agenturu, která mě zastupovala v Severní Americe. Hledám pro ni mladé hráče, to je věc číslo jedna. Myslím, že bych se toho vzdávat v žádném případě nemusel. Trénuje se hlavně večer a jde jen o druhou ligu. Určitě bych to všechno stíhal. Můj návrat k hokeji není v žádném případě otázkou peněz. Když to nevyjde, budu dělat to, co doteď, a finančně si nijak nepohorším. Navíc provozuju dva bary.

Říkal jste, že jde jenom o druhou lihu, ale Písek se netají tím, že by se chtěl poprat o postup…

Všechno se ukáže až na ledě. Přišel například útočník Radek Hovora, který hrál loni ve Francii, a podle mě může být velkým přínosem. Hráče se zkušenostmi, jaké má on, budeme potřebovat. Hlavně v závěru zápasů. Například loni jsme často vedli, hráli super, ale nedostatkem zkušeností jsme utkání stejně nedotáhli do úspěšného konce. Spousta bodů nám tak protekla mezi prsty.

Jako hokejový agent máte asi dobrý přehled o tom, jak písecké vedení shání posily do svého mužstva…

Tahle práce je dost ošidná. Ve vedení klubu může klidně sedět ten nejschopnější člověk, ale když tady hráč nechce hrát, tak stejně nenadělá vůbec nic. Samozřejmě chci Písku jako agent pomoct, mám určité kontakty, ale vím, že to v tuhle chvíli nejde. Není prostě kde brát. A když už nějakého kvalitního hráče přeci jen najdete, tak 95 procent z nich řekne: Co já bych v Písku dělal?

V první lize by to podle vás bylo jednoduší?

To každopádně. Právě to je ten průšvih, že se spadlo. Teď bude hrozně těžké se vrátit, protože všichni lepší hráči mají své ambice a do druhé ligy hned tak nepůjdou. Ti starší hrají tam, kde bydlí, a těžko půjdou jinam. Ambicióznější kluci zase působí ve vyšších ligách nebo v cizině. A jak už jsem řekl, Písek je pro ně prostě málo.

Na odchovance asi taky nelze moc spoléhat…

Ono jich je dost, třeba takový Všetečka, Kudrna a spousta dalších. Ale něž ti se vrátí domů, tak to bude ještě pár let trvat. Je pochopitelné, že si chtějí zařídit život podle svého a hrát hokej na úrovni, na kterou mají. Je opravdu potřeba si tohle všechno uvědomit a být shovívavější. Myslím si, že vedení píseckého klubu pracuje dobře, ale jeho možnosti jsou omezené.

Jinými slovy moc nevěříte, že by se mohl Písku podařit postup do první ligy v nějaké dohledné době?

V hokeji je možné všechno, to je těžko odhadnout. Nemusí tu být tým s nejlepšími hráči, aby se postoupilo. Stačí, aby byli kluci, kteří budou jako tým fungovat. Potom je možné porazit i soupeře, kteří mají papírově lepší hráče. A v tom je hokej krásný. Kdybych si myslel, že je postup nemožný, tak bych do písecké šatny vůbec nelezl. Mým cílem není se tady jen tak vozit, chci, aby se sem vrátila první liga. Já jsem přesvědčený, že Písek je město, kde by se měla hrát.