Havlíčkův Brod není zase až tak velké město, takže, když sem přijede hokejová reprezentace, znamená to pozdvižení?
To určitě. Ale spíš než o konkrétní hráče je zájem o nás jako o celek, jako o český národní tým. Stále tu chybí největší hvězdy z NHL nebo z extraligy.

Vy jste zaznamenal zvýšený zájem o svou osobu?
Rozhodně ne, asi nás příliš lidé bez helmy a dresu neznají (smích).

Ale nějaké autogramy už jste určitě rozdal.
V sobotu a v neděli tady byly nějaké turnaje malých kluků, takže ti sbírali autogramy všech hráčů o sto šest. Dokonce jsem musel podepisovat i já (úsměv).

Nevadí vám, že jste tady svým způsobem atrakce?
To ne, já to neberu jako atrakci. Jsme národní mužstvo, hrajeme tady dva přípravné zápasy s Bělorusy, kteří jsou skoro v kompletní sestavě na mistrovství světa, určitě to byl zajímavý hokej. Spíše nás to těší, že je zájem i o přípravné zápasy.

Máte dost nabitý program, stíháte relaxovat nebo se podívat do města?
To ano. V úterý jsme měli jen jeden trénink, takže někteří kluci odjeli pryč a někteří tady zůstali, šli na kafe a jen se odpočívalo.

Domů do Žďáru to máte kousek, nevypravil jste se v úterý právě tam?
Nejel jsem, zůstal jsem s klukama na hotelu, zašli jsme na kafe. Nedávno, když jsme hráli play out, tak jsem se tam stavil. Až všechno skončí, znovu se domů pojedu určitě podívat.

Vy jste tady od soboty, takže co noční život?
Tak ten je přísně zakázaný a tohle tady ani nikdo neřeší. Jsme přece v reprezentaci.

Jste spokojený se zázemím, které zimní stadion v Havlíčkově Brodě nabízí?
Zázemí tady máme skutečně dobré, kabina je výborná. Celkově, když zhodnotím pobyt, tak se tu mám dobře.

Máte za sebou dva přátelské zápasy s Běloruskem, byli se na vás podívat vaši nejbližší?
Byli tu, protože to měli kousek. Ze Žďáru to bylo blízko na oba zápasy – jak sem do Brodu, tak do Třebíče.

Váš bratr Martin Koukal je profesionální lyžař, hecujete se nějak mezi sebou?
Jen trochu. Já se s ním ani moc nevidím. Teď jsem četl v novinách, že jede někam do Ruska, na tour ve sprintu, takže jsem zvědavý, jak dopadne. Samozřejmě mu fandím. Ale opravdu dlouho jsem s ním nemluvil. Lyžování a hokej jsou dva odlišné sporty, tak to hecování není tak silné. Spíš si fandíme.

Sourozenci se v dětství většinou předhání, fungovalo to tak i u vás?
Ne. Brácha hrál hokej, chvíli byl v bráně. Ale skončil v deseti. Protože je o čtyři roky starší, tak jsme se na ledě vedle sebe nepotkali. Mě běžky nikdy moc nebavily, i když jsem chodil s bráchou a tátou. Lyžování mě moc nebralo, potřeboval bych tam střídačku, abych si odpočinul (úsměv).

Říkal jste, že bratr byl v bráně. Myslíte, že coby útočník byste proti němu byl úspěšný?
Jak jsem říkal, nikdy jsme proti sobě nehráli ani to nezkoušeli. Právě, že je o čtyři roky starší a navíc skončil v deseti, tak k tomu nedošlo. Všem známým a kamarádům říká, že by mi pochytal všechny nájezdy, které bych na něj jel. A jelikož jsme to nezkoušeli, tak to říkat může (smích).

Vraťme se zpátky k reprezentaci, s kým jste ubytovaný na pokoji?
Jsem zrovna sám. Byl jsem na pokoji se spoluhráčem z Pardubic Liborem Pivko, ale ten odjel kvůli problémům se zády.

S kým si nejvíc ze současného reprezentačního mužstva rozumíte, jsou to spoluhráči z Pardubic?
Už z mistrovství světa, které bylo v Praze, některé kluky znám. Kluky, co jsou z Pardubic, Petr Čáslava a Tomáš Mojžíš, samozřejmě znám taky. Je to tady hodně o kolektivu.

Jana Zuščicová, Jan Hammer