K týmu jste nastoupil po osmnáctém kole soutěže, kdy tým měl za sebou šest porážek v řadě. To asi nebyl pro vás úplně jednoduchý start?

Klub se nacházel z různých důvodů na pozicích, kde jistě nikdo nechtěl být a mým úkolem bylo se pokusit prolomit sérii proher a tým stabilizovat. Měl jsem to jednodušší v tom, že jsem se vracel do známého prostředí, většinu týmu znal z loňské sezóny a věděl, co mohu od hráčů očekávat a oni ode mě.

První váš zápas byl v Hlinsku, kde zápas neskončil úplně ideálně. Nejen výsledkově, ale nakonec se zápas zvrhl i co se týče emocí.

Náš první společný zápas jenom dokumentoval, že ne všem vyhovovalo to, co jsme si nastavili. Náš výkon, následné chování a extempore bylo velkým varováním.

Pak jste sice dvě utkání vyhráli, ale asi vám přišla vhod dlouhá vánoční pauza?

Měli čas zaměřit se na věci, které jsme chtěli a já děkuji klukům za jejich přístup. Sám dobře vím, jak je složité jenom trénovat a čekat na další zápas.

Poté jste ještě zabrali a nakonec jste brali šesté místo tabulky.

Já osobně byl spokojený hlavně s předváděnou hrou.

V prvním kole play-off jste narazili na Choceň, se kterou jste ale vypadli. Jak hodnotíte tuto sérii?

Toto mužstvo prošlo určitou proměnou, přivedlo zkušeného trenéra a hlavně hokejové individuality, které by i v každém jiném mužstvu byli ozdobou soutěže. Možná si někteří z nás mysleli, že přes soupeře můžeme projít. To by se i možná stalo, kdyby proti nám nestál fantom této série a nejlepší hráč - gólman Koutský, který byl pro nás nepřekonatelnou překážkou. I přesto, že jsme sérii prohráli 3:0 na zápasy, jsem své hráče pochválil. Hráli jsme to, co jsme chtěli a jenom naše střelecká nemohoucnost, inkasované laciné góly v naší síti a fenomén Koutský nás stál možný postup.

Týmy, které vypadnou z play-off, ještě naskakují do Poháru Vladimíra Martince. Tam jste přešli až do finále, které ukončila epidemie.

Narazili jsme na našeho neoblíbeného soupeře z Hlinska, kterého jsme dokázali porazit 3:1 na zápasy. Dle mého pohledu jsme ukázali více hokejového srdíčka a zaslouženě postoupili. Ve finále jsme odehráli jenom jedno utkání, a to na ledě největšího favorita celé soutěže - mužstva České Třebové, než nás všechny zastavila současná hrozba globálního charakteru, jistý pan Koronavir. Jsem hrdý, co hráči v tomto utkání předvedli a jak se prezentovali. Bohužel k dalšímu utkání nás nepustila tato zákeřná nemoc a je jenom dobře, že tato všechna opatření se postupně dějí. Je jenom na nás lidech, jak toto budeme dodržovat a minimalizovat celkové škody, které budou nemalé.

Co se podle vás nejvíce povedlo v uplynulé sezoně?

Těší mě, že jsme dokázali do mužstva zapracovat několik mladých hráčů. Ti rozhodně nezklamali a dle mého názoru mají potenciál se dále rozvíjet nejenom v dobré hokejisty, ale hlavně lidi. Zákonitě musí přijít generační obměna, mladí hráči si šanci prostě zaslouží. Tak jako v jiném odvětví nikdo nic nemá zadarmo, zkušení hráči by měli být nejenom hokejovým, ale i lidským vzorem.

Jaká je vaše hokejová budoucnost ve Světlé?

Tato otázka musí směřovat i na vedení klubu, zda budou stát o moje služby. V současné době bych nechtěl předbíhat, co a jak bude, a spekulovat do budoucna. Faktem je, že jsem tady velmi spokojený. Po dvaceti letech jsem ale změnil zaměstnání, pojedu na jiný režim a opravdu je zatím čas na předčasné soudy. Bude samozřejmě záležet, do jaké soutěže a hlavně s jakými ambicemi do nové sezóny půjdeme. Na rovinu říkám, že musím cítit sílu, podporu a chuť…