Pro něho to byl po několika letech strávených v extralize a v zahraničí návrat domů.

Vrátil jste se po dlouhé době domů, tak jaký to byl pocit?
Pocit to byl hezký. Škoda, že to neskončilo vítězstvím, ale narazili jsme na kvalitního soupeře. Myslím, že jsme neměli optimální první dvě třetiny. Hokej jsme začali hrát až ve třetí, a to nás stálo zápas. Každopádně jsem se domů vrátil rád.

Myslím si, že to za A-tým byla vaše premiéra nebo je tomu jinak?
Myslím si, že v nějakých šestnácti letech jsem jel s áčkem na zápas do Karlových Varů, to ještě hrál trenér Třebíče Jiří Mička, jinak nic. Potom jsem v roce 1996 odešel.

Rodiče se přišli podívat?
Ano, jsou tady. Ti jsou rádi, že mě mají doma. Aspoň se navzájem užijem. Teď jsme se pár let míjeli.

Vaše působení je zatím na měsíc?
Je to tak. Domluveni jsme na měsíc, potom je nějaká možnost návratu do Slávie. Uvidíme, jak to bude. Nyní jsem tady a budu se snažit podávat co nejlepší výkony. Hlavně, abychom uhráli nějaké body.

Každopádně jste přišel z posledního extraligového týmu do posledního týmu I. ligy. To není asi moc optimální?
Není to žádný šlágr, ale co se dá dělat. Člověk si nemůže vybírat, to k hokeji patří.

Vaše první pocity?
Atmosféra je dobrá, jsou zde samí mladí kluci. Ten tým na sobě má nějakou deku nebo nervozitu, ale do dalších zápasů půjdeme tak, jak jsme šli dnes do poslední třetiny.

Říkal jste, že jste se domů těšil, ale nebral jste to částečně jako degradaci?
Ne, ne. Beru to, jak to je. Jsem profesionál, je to postavený takto a budu hrát zde. Na Slávii do extraligy se chci vrátit, to nebudu zastírat.

Stopu zanechal v Kotlině váš bratr Petr coby trenér, tak vás dnes povzbudil?
Zanechal zde velkou stopu (smích). Povzbudil mě, dnes jsme si volali a teď po zápase si budeme volat znovu.