Aleši, co rozhodlo, že jste se v poměrně mladém věku dal na trenérskou dráhu?
Měl jsem zdravotní problémy s očima a cítil jsem, že na malém městě nemám takové podmínky jako ve velkém městě a má hokejová kariéra by byla jen na regionální úrovni. Tomu trénování člověk musí propadnout a já se do toho ponořil. Je to samozřejmě na úkor volného času a vztahů. Já bych trénování nedokázal dělat při práci, to tomu člověk nedá všechno. V určité fázi jsem se v trénování našel.

Získal jste poměrně brzy spoustu zkušeností…
Ani jsem to nečekal, ale prošel jsem mnoha kluby a jsem za to rád. To, že jsem nemohl vyniknout v hokeji jako hráč, tak mi trénování vrátilo.

Které období u vás rozhodlo, že jste si řekl, že se mu budete věnovat?
František Musil, když hrál NHL, tak jsme spolu hodně přes léto trénovali a o hokeji se bavili. Říkal jsem si, že když mi naslouchá hráč, který hraje NHL, tak musejí mít moje názory hlavu a patu. Pak jsem se od přípravky a mládeže prokousával až k hokeji dospělých. Jeden z důvodů, proč jsem tady, je to, že to chci Havlíčkovu Brodu vrátit, když spadl na nulu. Lidi to chtějí restartovat. Já jsem zde dostal šanci s malými žáky, tady jsem dělal první trenérské kroky. Potom se to samozřejmě odvíjelo někde jinde. Věřím tomu, že to Brodu vrátím.

Hokej dospělých jste si vyzkoušel v Berouně, Pelhřimově a naposledy v Chomutově. Jak na tyto štace vzpomínáte?
Pro mě byla zkušenost pracovat už v Jihlavě s Josefem Augustou, Bedřichem Ščerbanem a Romanem Mejzlíkem. V Berouně se vyměnil majitel, během dvou let dovedl tým z I. ligy až do krajského přeboru. Hráči měli jen základní a ani ne standardní věci. To se pak strašně těžce motivují. I já jsem mohl být v některých věcech razantnější. Trenér je vždy prostředník mezi majitelem a hráči, těžce se v tom balancuje. Nějaký čas se vám daří hráče motivovat, ale když opakovaným slibům přestanou věřit, tak se ukáže i ve hře. Jak říkám, vyvrcholilo to následující sezonu, kdy sestoupil z I. ligy a nenastartovali to ani do druhé ligy.

Podle představ nedopadlo ani vaše působení v Pelhřimově. Ten odchod byl takový kontroverzní…
Já jsem tam jen pár měsíců vypomáhal, chtěl jsem tam trochu pomoci mládeži. Potom nebyli spokojeni s výsledky A-týmu, tak jsem do toho naskočil. Já bych to dál už nekomentoval. Pro mě to bylo lidské zklamání. Já hokej dělám z lásky, protože ho mám rád a vždy chci, aby vše šlo sportovní cestou, a vždy chci vyhrát. Myslím si, že člověk, který chce, aby jeho tým prohrál, tak by vůbec neměl být ve sportu a měl by se věnovat jinému oboru. Pro mě je zadostiučinění, že mi za pravdu dávají hráči, které potkávám.

Máte za sebou stáž v USA ve státu Michigan a v Detroitu. Čím vás tyto stáže obohatily?
Určitě v tom, jak se tam pracuje, v tom náš hokej zaostává. Také je tam daleko větší konkurence v týmu. To se teď snažíme trošku v Brodě změnit. V kádru je sedmadvacet hráčů, takže cítí na sobě tlak. Kdyby by se snížil počet týmů v soutěži, tak by byl na hráče větší tlak. Naše juniorská soutěž se rozšíří na osmnáct týmů a nikdo nebude sestupovat, to je podle mě krok zpět. Druhou věcí je obrovské nasazení hráčů v tréninku. Někteří nejsou tak technicky zdatní, přesto si v týmu svou roli najdou. Já jsem zatím spokojený, v jakém tempu tady na této úrovni trénujeme. Těm hráčů se to určitě vrátí. Pevně věřím tomu, že v sezoně za to budou odměněni a patří jim za tu práci můj obrovský dík.

Naposledy jste působil v Chomutově a s panem Kopřivou se vám podařilo postoupit do extraligy, což je z první ligy hodně těžký úkol. Jak jste vnímal fakt, že už během sezony tým sledoval bývalý reprezentační trenér Vladimír Růžička?
Láďa Růžička s námi konzultoval celou sezonu. Jezdil hodně na zápasy a o přestávkách se s námi bavil. Od patnáctého ledna už byl na polovině tréninku na ledě a pětidenní soustředění před play-off s námi absolvoval celé. Já jsem si od něj hodně vzal. On má v sobě entuziasmus. Když mluví k hráčům, tak je svým způsobem nekompromisní. Na ledě neustále opravuje a koordinuje. Hodně sleduje NHL, tak jsme se bavili i o novinkách. Konzultovali jsme systémové věci, prostě všechno.

Po loňské sezoně brodská Kotlina ztratila hokejový lesk,a to jak po sportovní stránce, tak po té ekonomické. Když vás vedení BK oslovilo, jak jste to vnímal?
David Kozlík mě kontaktoval už v prosinci, jenže se nevědělo, jak to tady s hokejem bude a pak se to na nějakou dobu přerušilo. V té sezoně jsem to samozřejmě sledoval. Havlíčkův Brod hrál proti nám velice dobré zápasy. Jednou jsme tady vyhráli až v prodloužení, zachraňovali jsme remízu ve třetí třetině. Proti nám hráli horší týmy, než byli Rebelové. Vše se lámalo, kdy měli tři body náskok a hráli doma s Prostějovem. Ten domácí zápas měli prostě uhrát. Potom už to bylo o jednom jediném zápase v Prostějově, ale pád se samozřejmě rýsoval již delší dobu.

Kde myslíte, že se stala největší chyba?
Ti lidi, co v Kotlině hokej dělali, prostě neměli brodské hokejové srdce. Neměli k tomuto městu a regionu vztah. Hrály zde spousty cizích hráčů, brodských bylo jen minimum. A nejspíš se tomu ani manažeři nevěnovali stoprocentně. Na této úrovni to nemůžete dělat jen jako hobby, na stadionu musíte strávit co nejvíce času. Herně to nebylo tak špatné, ale prostě to nevyšlo. Každopádně je to škoda. Je snazší soutěž udržet, než ji získat zpět.

V kempu jste měl 29 hráčů, takže máte z čeho vybírat?
I když je 29 hráčů na papíře, tak to ještě nemusí znamenat kvalitu. Ale myslím si, že je to hodně vyrovnané a my chceme ještě zúžit kádr a pozvolna všechno směrovat k základní sestavě. Konkurence je a jak kvalitní hráči jsou, tak to musí ukázat na ledě. Hodně jich přišlo z krajských přeborů nebo byli v Brodě jak se říká odvrženi. Někdy jsou motivace a chuť do hry víc, než nějaké dovednosti, když je nedáváte ve prospěch týmu, nebo když je nepředvádíte tak, jak bystě měl. Přátelské zápasy nám hodně napoví. Hráči si to osahají. Spousta z nich si ještě tak vysokou soutěž nezahrála a někteří nemají se seniorským hokejem žádnou zkušenost.

Vaším asistentem je ostřílený hráč Míra Duben, jak jste si rozdělili kompetence?
Míra se zatím soustředí hlavně na hru. Pomáhá nám Láďa Fixa, bude chodit i na střídačku. A uvidíme, jak Míra bude fungovat. Hlavně si musí rozmyslet, jestli bude hrát. Není to přece jen lehká soutěž a je to jen na něm. Budu rád, pokud nám na ledě pomůže.

S jakým cílem jdete do sezony?
My budeme mít asi nejmladší tým v soutěži, protože ze starších hráčů tam bude akorát Míra Třetina a Míra Duben. Jsem rád, že tam jsou, protože mají dobrý vztah k mladým hráčům a vše s nimi řeší v klidu. Navíc jsou i charakterově výborní pro výchovu. Jsme mladý tým, musíme mít dobrý pohyb a dodržovat věci, které fungují a hráči jim musejí věřit. Chtěli bychom se prezentovat útočným hokejem. Budeme chtít raději vyhrát 6:5, než 1:0, ale samozřejmě jsou i zápasy, které jsou o jednom gólu. Chci, aby platilo to, že se bude v pěti hráčích útočit a v pěti bránit.

Hodně vás uznával a hodně o vás mluvil nedávno zesnulý Jaroslav Holík. Čerpal jste i z jeho zkušeností, bavili jste se spolu o hokeji?
Bavili jsme se dost, protože jsme spolu v létě hodně trávili čas. Když jsme spolu šli třeba do lesa, tak jsme se o hokeji bavili. V hodně věcech měl pravdu. Důkazem toho byl zisk dvou titulů mistrů světa hráčů do dvaceti let, které jako trenér získal. Jarda dokázal kolem sebe soustředit správné lidi a byl nekompromisní ke všem. Já jsem se o tom přesvědčil na vlastní kůži loni v Chomutově s Láďou Růžičkou, který měl obdobnou výbušnou povahu jako Jarda.

Jak jste se dozvěděl o jeho smrti?
Jarda zemřel v noci ze čtvrtka na pátek. Dozvěděl jsem se to z SMS zprávy v pátek. Nám se ve stejný den podařilo postoupit do extraligy s Chomutovem. Takový je život. Na jedné straně vám něco bere a na druhé zase něco dává. Já bych ten postup klidně vyměnil za to, aby tu Jarda byl ještě alespoň o rok déle, ale bohužel to nejde. Franta (František Musil, zeť Jaroslava Holíka, pozn. aut.) mi řekl krásnou věc: Ze života odešel dobrý člověk, tak věřme tomu, že se další dobrý někde v tuhle chvíli narodil. A musím říct, že mi po téhle větě běžel mráz po zádech. Pro mě byl Jarda studnice zkušeností, spoustu jsme toho spolu probrali hlavně po hokejové stránce. Ale také po té životní. Asi před deseti lety mi řekl, že čte životopis Margaret Tchatcherové a ta v něm popisovala, jak probíhala hornická stávka a jak žádnému tlaku nepovolila. Ani Jarda nikdy žádnému tlaku neustoupil, a to mě hodně ovlivnilo.

Budete chtít vrátit lesk do Kotliny i kvůli Jaroslavu Holíkovi, který poslední rok do Kotliny nejezdil, protože s vedením nesouhlasil?
Určitě. Vzdáme mu úctu a budeme na něho vzpomínat. Víte, mě úplně zamrazí, když přijdu dopoledne nahoru do kanceláře v Kotlině a vidím, jak tam sedí legenda Honza Suchý, čte si noviny a neustále si tak udržuje až neskutečný přehled o dění v hokeji. Také on má Kotlinu a brodský hokej velice rád, a měli bychom mu proto projevovat daleko větší úctu. Je dobře, když lidé jako on obdrží třeba post čestného předsedy klubu. Jen mě mrzí, že s Jardou už některé věci neprobereme.

Byl by to dobrý rádce?
Určitě, ano. Chci samozřejmě využívat i zkušeností a postřehů Honzy Suchého a dalších zkušených lidí. Chci, aby sledovali zápasy a druhý den, abychom je společně probrali. Člověk to vidí jen z nějakého směru, ti další vás ale mohou upozornit na směr jiný a třeba i podnětnější. V tom mi bude právě Jarda Holík chybět. On byl takový, že zavolal a sešli jsme se, popovídali si, co je nového. Je smutné, že takových osobností, které řeknou vše natvrdo a nahlas, český hokej moc nemá. Byl za to často bitý, o to víc si ho vážím. Bude mi opravdu hodně chybět.

Co dělá Aleš Totter, když nedělá hokej?
Hokej je jen jedna část života. Daleko důležitější věci jsou někde jinde. Já osobně, když mám čas, a nejsem se svou paní, tak si jdu zaběhat a někdy i zaplavat. Je to dobrý relax. Ale nejvíc času trávím samozřejmě s manželkou. Ona je pro mě inspirací, hodně věcí spolu řešíme. Jsem rád, že mě podpořila při v práci v Brodě. Těšíme se tady na ten život. Uvidíme, co bude na konci sezony, ale fakt se na to těšíme.