Jenže sobotní derby s Třebíčí nevyšlo podle plánů ani jemu, ani Rebelům. Brod prohrál 0:3, čímž ztratil sérii neporazitelnosti, Milan Kostourek si navíc zlomil lýtkovou kost, která mu vystaví dlouhou stopku. „Teď musím být v klidu, a co bude dál, se uvidí za čtyři týdny, až kost sroste," tvrdí šikovný útočník.

Jak k vašemu zranění v sobotu vlastně došlo?
Dostal jsem puk na červenou čáru a jel jsem do brejku. Ujel jsem bekovi, ale najednou jsem cítil sekyru. Potom jsem ještě spadl na tyčku a už to bylo.

Zranění přišlo už při té sekyře, nebo až při nárazu do tyčky?
Já vůbec nevím. Bylo to všechno tak rychlé, že si to nedokážu zpětně vybavit. Jenom vím, že jsem cítil bolest a šel na střídačku. Doktor mi to ostříknul a já jsem si myslel, že to mám třeba jenom naražené. Proto jsem zkusil ještě jedno střídání, ale podlomila se mi noha a věděl jsem, že je něco špatně.

Musel jste kvůli zranění podstoupit nějaký lékařský zákrok?
Hned po rentgenu mi doktoři řekli, že musí být noha v klidu. Zabandážovali mi to a řekli, že sádra kvůli trombóze nepřipadá v úvahu. Teď musím být v klidu, a co bude dál, se uvidí za čtyři týdny, až kost sroste.

To zranění musí mrzet o to víc, že jste vstoupil do sezony skvěle. Držel jste se na třetím místě v tabulce produktivity…
Určitě. Neříkám, že to sleduji nějak pravidelně, ale člověk to v hlavě má. Dařilo se jak týmu, tak mně. I celá naše pětka fungovala výborně. Je to škoda, ale nedá nic dělat. Až se vrátím, budu se znovu snažit odvádět maximum.

Zmínil jste vaši pětku. V útoku s Rytnauerem a Ondráčkem jste si očividně sedli skvěle?
Trenéři nás spolu dali do třetí lajny a je pravda, že především na ledě jsme si sedli. Hráli jsme výborně, vyhověli jsme si a bylo jedno, kdo z nás dá gól. Teď jsme se rozpadli a snad na sebe zodpovědnost vezmou jiní kluci. Nebo se bude třetí pětce dařit pořád dál i beze mě. Třeba tam trenéři dají Romana Vondráčka a výškově vše zůstane stejné. (smích)

Jaké jsou pocity, když musíte sledovat zápasy týmu jenom na dálku?
Jsem zraněný teprve chvilku a už teď je to nepříjemné. Občas zajdu za klukama do kabiny, asi se také pojedu podívat domů, když teď stejně nemůžu nic dělat. Samozřejmě bych byl nejraději na ledě už teď. Čeká mě minimálně ještě měsíc, tak nevím, co budu dělat.

Už vás někdy potkalo podobně vážné zranění?
Je to moje první delší zranění. Měl jsem sice už zraněné koleno, ale to se vždy dalo nějakým způsobem dokupy, třeba injekcemi. Tady to ale nejde.

Mluvil jste o minimálně měsíční pauze. Jak dlouho myslíte, že se bude muset nakonec trenér Dvořák obejít bez vašich služeb?
Těžko říct. Nechci svůj návrat nijak uspěchat, na druhou stranu nechci mít nějaké velké prodlevy. Až to půjde, tak na to vlétnu. Plus minus za dva týdny bych už chtěl jít třeba do posilovny a trénovat aspoň horní část těla.