„Zvláštní byla tím, že člověk za něčím jde, obětuje tomu všechno, maká soustředí se na vrchol sezony, a ten pak nepřijde. Člověk vlastně přijde o to nejlepší,“ uznal havlíčkobrodský odchovanec, který se tak rozpovídal o hokeji, ale také o soukromí.

Sezona dopadla pro Motor nejlépe jak mohla. Postupem. Jaká podle vás byla?

Zvláštní byla tím, že člověk za něčím jde, obětuje tomu všechno, maká soustředí se na vrchol sezony, a ten pak nepřijde. Člověk vlastně přijde o to nejlepší. Na druhou stranu podle mě nebylo o čem diskutovat. Po tom průběhu sezony, kdy jsme dřeli, makali a byli před ostatními o parník, tak to tak mělo být. Budějovice fungují extraligově. Já jsem strašně rád, že jsem to zažil a mohl být u toho. Zase mě to posunulo dál. Jsem strašně štastnej, že jsem mohl zažít třetí postup v kariéře. Jako hráč si toho strašně vážím a je to pro mě velký úspěch.

Ovšem na jihu Čech jste ale skončil a v extralize nebudete pokračovat.

Ano, je pravda, že mi neprodloužili smlouvu. Svou budoucnost nechávám na agentovi. Teď člověk řeší jiné starosti než hokej.

Když se ale vrátím k sezoně. Odehrál jste čtyřicet zápasů, jak hodnotíte uplynulý ročník z pohledu sebe a svých výkonů?

Já jsem na sebe strašně náročný. Jsem samozřejmě rád, že jsem přispěl týmu. Jediné co je škoda byly zranění. Na začátku sezony v zápase se Slavií, mi soupeř u mantinelu špatně otočil loket. Takže jsem vypadl ze hry. Když jsem se dal do pořádku, tak jsem hrál a makal na sobě, abych byl platným hráčem. Jenže když se blížilo play-off, tak v zápase s Přerovem mi protihráč dal hokejku pod brusli a já jsem si natrhl zadní stranu stehna. Ve všech zápasech jsem se snažil dávat maximum. Se sezonou jsem z vetší části spokojený, ale samozřejmě člověk se nemá nikdy uspokojit. Zkrátka jsem rád, že jsem mohl svou měrou přispět k úspěchu a plnil jsem si tu roli, kterou ode mě trenéři chtěli.

Co všechno přispělo k úspěšné sezoně, respektive k tak suverénnímu vítězství v základní části?

Podle mě to bylo širokým kádrem. Už od samotného začátku trenéři avizovali, že chtějí mít v týmu konkurenci. Samozřejmě je pravda, že někteří hráči to nemají rádi, ale myslím, že u nás to pomohlo. U nikoho nedošlo k uspokojení, když si jednou nezahrál, o to víc ho to nutilo pracovat a v zápasech hrabat. Všichni to brali, každý s tím byl smířený. V tomhle jsme byli přede všema o krok vpřed. My jsme totiž měli pět kvalitních lajn, ale nemělo to negativní dopad na kabinu.

Trenér Václav Prospal byl nekompromisní a náročný trenér, co vám trénování pod ním dalo?

Spousta věcí a hlavně člověk spoustu věcí také pochopil, protože na ně nebyl zvyklej. To je obrovské plus. Vencu každý respektuje. Navíc pokud bych se začal věnovat trénování, tak mi to do budoucna dalo obrovskou zkušenost. On byl vlastně takovou inspirací.

Když odbočíme od hokeje. Slyšela jsem, že plánujete svatbu?

Ano. Jen nám situace okolo koronaviru zkomplikovala život. Takže samozřejmě nějaký termín máme stanovený, tak řešíme, co bude.

Po kolika letech jste se odhodlal přítelkyni požádat o ruku?

No, my jsme spolu víc jak deset let.

A jestli to není tajemství, jak vypadala vaše žádost o ruku? Byl jste romantik?

Já jsem vždycky romantik. (smích) U nás je to vlastně tak trochu jiné. Já jsem Lucku požádal už před pár lety. Bavili jsme se o tom pořád a řekli jsme si, že se vezmeme. I když je pravda, že mi ten papír nepotřebujeme.

Jak teď trávíte volný čas?

Věnuji se stoprocentně dceři, protože nechodí do školy, tak se spolu učíme. A po sezoně doléčuji zranění stehna. Takže aktivitu zatím nemám, jen se doma protáhnu. Až ale přijde čas, tak pomalu začnu běhat.

Profil Lukáše Endála

Narodil se 8. prosince 1986 v Havlíčkově Brodě, kde také s hokejem začal. Už v dorosteneckém věku však odešel do Slavie Praha, kam se pak v průběhu své další kariéry hned několikrát vracel. Naposledy v roce 2016 formou střídavého startu. V ročníku 2007/08 dokonce slavil se Slavií mistrovský titul. V minulosti si Endál zahrál také za Chomutov, Pardubice, Havlíčkův Brod a jednu sezonu strávil v polském klubu KH Sanok.