Jirko, když jsem před rokem s vámi mluvil naposledy, říkal jste, že už nechcete působit v první lize, rád byste se posunul do extraligy. A pokud by nabídka z nejvyšší tuzemské soutěže nepřišla, tak pojede na stáž do Kanady. Oslovil vás tedy někdo z extraligy?
Z extraligy něco bylo, ale strašně zpovzdálí. Nic konkrétního nepřišlo, což mě na jednu stranu mrzí, ale na druhou jsem to mohl čekat. Do extraligového kolotoče je těžké se dostat, jen sportovní výsledky vám to nezaručí. Každý manažer si alibisticky radši vezme trenéra, který už v tom kolotoči je, i kdyby byl už třeba šestkrát vyhozený.

Ozval se vám někdo aspoň z první ligy?
Měl jsem dvě nabídky, ale v této soutěži jsem už pokračovat nechtěl.

Takže nakonec proběhla stáž v Kanadě?
Přesně tak, a byl to pro mě obrovský přínos.

Kde jste v Kanadě působil a co bylo vaší náplní celý rok?
Působil jsem ve státě Ontario, blízko Toronta. Měl jsem na starosti jeden seniorský tým, tři juniorské. Jeden z těch juniorských týmů jsem působil, připravoval jsem tréninky a vedl v zápasech.

Nedá se nezeptat na NHL…
Tu jsem měl samozřejmě možnost sledovat hodně. Nejvíce zápasů jsem samozřejmě viděl v torontské hale. Měl jsem možnost navštívit naživo i dva zápasy Světového poháru, naše hokejisty proti výběru Evropy a proti USA. Sledování nejlepších hráčů na světě je parádní a rovněž mě to obohatilo.

Co vás nejvíce překvapilo z trenérského hlediska?
Když se budu bavit o Čechách, tak si tady lidi pořád na něco stěžují, že musí dělat tamto, platit příspěvky a podobně. V Kanadě i v USA to je jinak. Rodiče přivezou kluka na trénink, nechají ho tam hodinu a půl, a potom si pro něj přijedou a za další dva dny mají trénink o sto kilometrů dál, tak ho tam zase musí přivést. Zápasy mají třeba tři sta km daleko a sraz tam je v sedm ráno. A rodiče je tam prostě dopraví. Neexistuje, že by rodiče stáli u střídaček a někomu něco radili. Nemají žádný svůj stadion nebo kabiny. Tohle mají až od juniorů, kdy ta mužstva mají svoje zázemí.

Jak se za mořem trénuje?
Dělají se především cvičení, aby kluci hodně bruslili. Všechna cvičení musí dělat na sto procent, i když je ze začátku třeba nezvládají koordinačně. Opakováním se vše zlepšuje. Neexistuje, že se tam kluk napřed zapracovává, a potom jezdí naplno. Tam se vše naplno dělá od začátku do konce.

V nejpopulárnějších kolektivních sportech jsme ustoupili ze slávy. Říká se, že hlavním problémem je, že se u nás málo trénuje. Jste stejného názoru?
Češi jsou na trénink choulostiví. Když se začne více trénovat, začínají kňourat, brečet. Ale jsou samozřejmě jedinci, kteří to zvládnou. Hokej je spravedlivý, pokud ho děláte na sto procent a máte trochu štěstí, tak se posouváte ve své kariéře. Když přišel k hokeji Slavomír Lener, tak si dal pět let, že s tím něco udělá. Po pěti šesti letech zjistili, že s tím nic neudělal, tak si dal dalších pět let. Takto si potom může dát ještě jednu pětiletku do důchodu a potom to mohou dát někomu, kdo s tím opravdu bude chtít něco udělat.

Máte zkušenosti z Toronta. Co se v NHL dělá jinak pro diváky než u nás v extralize?
Tam je to hlavně šou. Tam jedna čtvrtina diváků hokeji rozumí a jdou se na hru podívat, tři čtvrtiny si tam přijde koupit hamburger, chipsy, colu a koukají na to, sledují kostku. Jsou tam pro ně různé soutěže. Kolikrát mě z té šou taky projela husí kůže po zádech. Samozřejmě v USA mají další velké sporty: americký fotbal, baseball, NBA. Každý z těchto sportů vysílá několik televizních kanálů, kde jsou trenéři, novináři, a vše podrobně probírají.

Jak se vám v Kanadě žije mimo led?
V Kanadě se mi žije krásně. Je to paráda, lidi jsou úplně jiní než tady v Čechách. Tady když pojedete v zimě a zapadnete, tak projede třicet aut a jednatřicáté zastaví, aby vám pomohlo. V Kanadě z třiceti aut zastaví dvacet devět. Lidi jsou k sobě přátelský.

Nyní se do Kanady vracíte. Je to z důvodů, že vás to tam tak oslovilo, nebo v Čechách nepřišla žádná nabídka?
Přišly nějaké nabídky z první ligy, ale svaz tu soutěž degradoval. Tím, že ji uzavřel, ji poslal do kytek. Pro týmy, které se tam chtějí dostat jako Havlíčkův Brod, je to dobré. Ale pro týmy, které tam jsou delší dobu, je jejich motivací maximálně se dostat do play-off. Domnívám se, že v zápasech chybět nasazení, srdíčko, protože je jedno, kolikátí skončíte. Dostal jsem ještě nabídky z Evropy, ale nyní už budu v Kanadě trénovat seniory v Kingsville, což je město na hranicích s Detroitem. V Detroitu mám kamaráda, tak budu moci sledovat NHL stejně jako v Torontu.

Jaký budete mít s týmem v této sezoně cíl?
Nejde vůbec o výsledky, jestli vyhrajete, nebo prohrajete. Vaším úkolem je co nejvíce hráčů posunout do vyšších soutěží, nejlépe na farmy klubů z NHL. Podle toho tam jsou trenéři hodnoceni.

Měl jste možnost se setkat s českými hráči z NHL?
Setkal jsem se v Detroitu s Petrem Mrázkem, s Tomášem Noskem, který přestoupil do Las Vegas, a Martinem Frkem. Detroit letos nebude mít dobré mužstvo. Přál bych si, aby se tam Libor Šulák chytil. Bude mít letos obrovskou šanci. Klobouk dolů, co dokázal manažer Znojma Rosťa Dočekal, který ho z Chomutova dostal k sobě do EBEL ligy, následně do reprezentace, a teď, jestli to dopadne, tak i do NHL.

Co děláte ve volném čase?
Snažím se především učit angličtinu a v televizi hodně sleduji hokej. Tam jsou pořád nějaké přenosy, záznamy, sestřihy, rozbory, takže trenérských poznatků je tam opravdu hodně.

Rodina bude s vámi?
Přemýšleli jsme hodně, že by tam letos byli se mnou, ale kluk se nám dostal na gympl, kdybychom ho hned vytáhli z prvního ročníku, tak by to nebylo dobré. Manželka v práci rovněž povýšila. Po konzultaci jsme se dohodli, že odletím na celou sezonu sám a uvidím o vánocích, jestli přiletím já domů, nebo oni za mnou.