Po třech výhrách na hřištích soupeřů naplno bodovali i před domácími fanoušky. A s Mostem prohrávali dokonce už o dvě branky, ale nakonec duel zvládli a vyhráli 5:2.

Velmi důležitou brankou byla ta na konci druhé třetiny, kterou vstřelil Radim Ostrčil.

Utkání proti Mostu se delší dobu nevyvíjelo úplně nejlépe…
My na Most nikdy moc neumíme, ale vyhráli jsme tři utkání venku, tak jsme doma prostě museli vyhrát. A i když se to nejdřív nevyvíjelo moc dobře, tak jsem věřil. Když jsme pak vstřelili první gól, tak mi bylo jasné, že to otočíme.

První gól jste dal vy…
Shodou okolností jo. Ale nešlo o to, kdo ho dá, šlo o výhru.

Co jste si říkali v kabině před třetí třetinou, když jste se dostali soupeři nadostřel?
Řekli jsme si, že musíme hrát trpělivě, že oni chyby udělají. A to se potvrdilo. Pak nám tam padly rychlé góly a bylo to.

Tak myslíte, že je krize zažehnána?
No, doufejme. Snad ano. Zranění hráči už jsou zpátky, takže… Ta síla tady je, akorát nesmíme dělat zbytečné chyby a fauly, které nás vždycky potápějí. Důležité je dát rychlý gól a pak mužeme hrát svoji hru. A potom můžeme porazit každého.

Teď vás čekají Litoměřice, což je další nepříjemný soupeř.
To ano. Musíme hrát trpělivě. Něco podobného, jako doma v posledním zápase s Mostem. Čekat na jejich chyby. Hlavně se nikam netlačit. Uvidíme, jak se to vyvine, ale doufám, že za tři body.

Co se stalo, že začaly zase padat branky? Je to tím, že se vrátili marodi nebo spíš o jednom gólu, po kterém vám stouplo sebevědomí?
(chvílí přemýšlí, poté Milan Kostourek odešel z místnosti a rozmluvil se) Myslím, že je to tím, že se na led vrátil Milan Kostourek (úsměv). Je to takové naše štístko, protože tuhle sezonu ještě neprohrál. Je možné, že si to všichni někde v podvědomí uvědomili a začali zase hrát svůj hokej. Jinak ale opravdu nevím, nechápu to. Jsem ale opravdu rád, že už je to za námi a že nám to tam zase padá.

Nedávno vám dali majitelé „nůž na krk". Bylo i tohle pro tým určitým impulsem ke zlepšení výkonů?
Tady je tým, který by se měl pohybovat do čtvrtého místa a to jsme věděli sami a nemusel nám to nikdo říkat. Prostě na nás padla nějaká deka, ale  už jsme z toho snad venku.