Jak zatím hodnotíte tuto sezonu, kdy jste nakoukl do dospělého hokeje a to nejen v druholigovém áčku, ale také ve Světlé nad Sázavou?
Hodnotím ji dobře. Jsem rád, že jsem dostal šanci zahrát si za áčko.

Jsou velké rozdíly mezi juniorským a dospělým hokejem?
Určitě. Je to hodně jiné, rychlejší a těžší. Áčko by se dalo srovnat s juniorskou akademií.

Brankáři jsou trochu specifičtí, co je pro vás nejdůležitější?
Musíme na tom být mentálně dobře. Nesmíme se sesypat po prvním gólu. Musíme myslet pozitivně a vědět, že další střelu chytíme. Zkrátka hlavně být v klidu.

Takže nejdůležitější je hlava?
Ano, hlava je tou nejdůležitější věcí pro brankáře.

Vy jste vypomohl i Světlé nad Sázavou, která hraje Krajskou ligu. Nebral jste to jako degradaci?
Bylo to spíš plus než degradace. Nabral jsem zase další zkušenosti. Chytal jsem proti Poličce, která má ve svých řadách zkušené hráče.

Daniel Poul (vlevo) je s podzimní částí spokojený.
Pokud budeme sbírat body, za sebe koukat nemusíme, tvrdí Poul

V Havlíčkově Brodě trénuje Tomáš Kulich a Radovan Biegl. Jaké jsou jejich tréninky?
Tréninky jsou tu obecně velmi kvalitní. Navíc v individuální přípravě s námi trenéři detailně pracují na odstraňování našich chyb, a tak se máme pořád možnost se zlepšovat.

Jaké to je, když vás vede gólmanská legenda jako Radovan Biegl?
Radovan Biegl je brankářskou legendou s řadou mimořádných úspěchů. Proto je mi ctí, že mě trénuje. Pomáhá mi nejen po stránce fyzické, ale je i skvělým mentorem. Jeho cílem je náš celkový osobnostní růst, což mi velmi vyhovuje.

Máte mezi brankáři nějaký svůj vzor?
Mým největším vzorem je již od dětství brankářská ikona Patrick Roy. Z těch současných potom Andrej Vasilevskij.

Stolní tenista Ondřej Květoň při tréninku.
Stolní tenista Květon v Maďarsku zářil

Momentálně je vše zastaveno. Jak se vy připravujete?
Trenéři nám zasílají na každý týden tréninky, takže se připravujeme podle nich. Já si ještě navíc chodím zaběhat. Chodím si zahrát i fotbal, zastřílet si. Ale každý to má jinak. I když teď je to venku horší, přeci jen už počasí není jako na jaře.

Sportovci jsou velmi akční, je to velký zásah do života, když nemůžete vlastně nic?
Ano, určitě je to velký zásah. Nemůžeme chodit na led, nemůžeme se zdokonalovat. Musíme se připravovat sami.

Vy ještě studujete. Jak zvládáte distanční výuku?
Ano, jsem ještě na škole. Chodím do třeťáku. Distanční výuku máme každý den minimálně jednu dvě hodiny. Je to samozřejmě těžší se doma donutit. Ale člověk se snaží to zvládat.