Tuto větu pronesl po vyřazení reprezentačního výběru ve čtvrtfinále olympijského turnaje v kanadském Vancouveru s Finskem před necelými šesti lety prezident Českého svazu ledního hokeje Tomáš Král. Zlatá generace, která byla vychována ještě za bývalého režimu, odešla a malá země v srdci Evropy těžko hledá adekvátní následovníky.

I proto před pár lety vznikl projekt zaměřený na rozvoj mládežnického hokeje v regionech, kdy malým klubům pomáhají kvalifikovaní trenéři a svaz přispívá materiální pomocí.

„Projekt zavedl Český svaz ledního hokeje. V první fázi šlo o průzkumný program s cílem zmapovat stav mládežnického hokeje od přípravky až po starší žáky. Byly z toho vyjmuty akademie i profesionální kluby, a týká se to zejména malých klubů, jejich nejmladších kategorií," vysvětluje trenér staršího dorostu Horácké Slavie Třebíč Štěpán Oberreiter, který je do projektu zapojen a pokračuje.
„Svaz vybral 21 trenérů, kteří si rozdělili republiku podle svých regionů. Já mám na starosti Vysočinu, konkrétně Žďár, Moravské Budějovice, Třebíč, Velké Meziříčí, Velkou Bíteš, Náměšť a Blansko," doplňuje dlouholetý kouč mládeže v Třebíči.

Vše začalo zjišťováním aktuálního stavu klubů v jednotlivých regionech. „V první etapě jsme se zaměřili na hodnocení tréninkových jednotek v těchto klubech. Byly to plánované návštěvy a s klubovými trenéry jsme konzultovali, na co by jednotky měly být zaměřeny," povídá Oberreiter.

Ten při vyhodnocování příslušných klubů zjistil, že s mládeží nejlépe pracují v Třebíči. „Kluby jsem si rozdělil podle kvality a zaměření tréninkových jednotek do tří skupin. Do té první patří Třebíč a Žďár, kde tréninky byly velmi kvalitní. Zúčastňovali se jich hráči z juniorky nebo mužů, kteří těm klukům předváděli velmi kvalitní ukázky herních situací a nechyběla ani včasná oprava, pokud došlo k chybě," popisuje Oberreiter.

Výchova mládeže s sebou nese i řadu dalších aspektů. „Hodnotili jsme i návaznost jednotlivých kategorii od přípravky přes mladší i starší žáky až po juniory a muže. A to splňovaly pouze dva kluby Třebíč a Žďár," nechal se slyšet zasloužilý kormidelník z Horácké Slavie.
V menších oddílech než je Třebíč nebo Žďár, už je situace složitější. „Do druhé skupiny spadaly Velké Meziříčí, Moravské Budějovice, kde byli kvalitní trenéři, dobré tréninky, ale bez nějaké návaznosti," vysvětluje Oberreiter.

Nejobtížnější situace je ve zbylých klubech. „Třetí skupinu tvořily Velká Bíteš a Náměšť, kde s tou mládeží teprve začínali pracovat. Mají tam málo trenérů, tak jsme je nabádali, aby si zřídili licenci skupiny C + mládež," pravil třebíčský lodivod.

Teprve v další fázi projektu se řešily herní prvky. „Ve druhé etapě jsme dělali neplánované návštěvy a s trenéry se domlouvali, na co se zaměřit. Hlavním úkolem byla střelba, protože většinou hráč vystřelí a pak nic, buď dá gól, nebo nedá a jede pryč. Cílem je, aby tu situaci, kdy brankář vyrazí puk, nějakým způsobem dohrál a situace byla dotažena do konce," hlásí Oberreiter.

V mládežnických kategoriích se také nabízí otázka, zda bude z dotyčného hráče brankář, obránce či útočník. „Nechceme, aby trenéři určovali posty, třeba v šesté třídě je dáno, kdo je obránce a útočník. Jde nám o to, aby tam byla rotace a ti kluci si vyzkoušeli všechny posty. V tomto věku je na jasně dané pozice brzy. Je třeba hezké, že hráč dává góly, ale když je pak potřeba, tak neumí bránit," zvedá varovný prst Oberreiter a dodává: „Všichni chtějí hrát v útoku a potom si reprezentační trenéři stěžují, že je málo kvalitních obránců."
Neméně důležitý je také herní projev. „Po trenérech jsme v neposlední řadě chtěli, aby tréninky zaměřili z padesáti procent na hru. Těch variant je spousta, nemusí to být na dvě branky, ale může to být zaměření na různé herní činnosti. Jde o to, aby hráč pobyl co nejdéle na ledě," vysvětluje Oberreiter.

K tomu je zapotřebí i patřičná vytíženost. „Na trénincích se potýkáme s častými prostoji, proto se zaměřujeme na hru na ledě, aby byli hráči co nejvíce vytížení. Z padesáti procent to má být dovednost jako technika, vedení puku či střelba nebo přihrávky a ta druhá část je o hře. Jde o různé situace. Děti se nesvazují taktikou. A v minihokeji se vůbec nehraje na výsledky. V přípravce jde především o zapojení všech hráčů," říká regionální trenér Vysočiny a dodává: „Takový trend, aby děti byly hravé, je ve Skandinávii i v zámoří."

K tomu všemu je zapotřebí kvalifikovaných trenérů. „Trenéři jsou placení od svazu a nepracují jen ve svém klubu, kde mají za úkol dělat nábory a vést tréninky, ale mají pod patronací i jiné kluby, třeba ze sousedství. Tam jim pomáhají s tréninky," vysvětluje Oberreiter.
Český svaz kromě materiální pomoci přispívá i finanční podporou. „Kluby mají kritéria, která se týkají počtu dětí i počtu obsazených soutěží. Rozdělování peněz je rozloženo do tří kol, a tak se dostane i na ty malé kluby," říká Oberreiter.

Hokej také v neposlední řadě strádá nedostatkem hráčů zejména v menších městech. „Tyto kluby se neustále potýkají s malým počtem dětí, proto jsme se zaměřili na nábor. Ten se pořádá už od mateřské školky, kde se vytipovávají hráči," hovoří o řešení třebíčský kouč. Cíl je tedy jasný. „Chceme na hokej nalákat co nejvíce dětí. Svaz to podporuje zapůjčením hráčských a brankářských setů, aby rodiče nemusely základní výbavu kupovat a finančně podporuje profitrenéry i v malých klubech," hlásí Štěpán Oberreiter.