Ve středu vstoupili do druholigové sezony hokejisté Havlíčkova Brodu ve zcela novém hábitu. Název HC Rebel vystřídal BK a hráčský kádr je tvořen převážně z brodských odchovanců. Nejen o znovuzrození nového týmu, ale i o cílech jsme si povídali s předsedou Bruslařského klubu Davidem Kozlíkem.

K týmu přišel trenér Aleš Totter, jehož angažmá se protahovalo. Byl jste hodně nervózní?
Byly to nervy celkově, nejenom kolem Aleše Tottera. Aleš byl vázán smlouvou v Chomutově. Byli jsme dohodnuti, ale respektovali jsme to, že Aleš nechtěl za zády Chomutova slibovat někde něco jiného. Do poslední chvíle jsme čekali, až se dohodne s Chomutovem. Potom se ženil, takže letěl s manželkou na svatební cestu, což jsme samozřejmě respektovali. Bylo to hektické, ale s žádnou náhradní variantou jsme nepočítali, protože jsme věřili, že Aleš svého slibu dostojí, a toho taky dostál.

Jak ukazují výsledky v přípravných zápasech, tak se čekání vyplatilo…
Aleš mi slíbil, že pokud nebude nabídka ze zahraničí, tak s ním mohu počítat. Věděl jsem, že má nabídky z prvoligových klubů, ale rozhodl se pro nás. Tým připravil neskutečně profesionálně, kluci makali víc než někde v prvních ligách, má cit pro výběr hráčů, nic neponechá náhodě.

Hned na začátku ho čekalo spousty práce, protože z prvoligového kádru tady moc hráčů nezbylo…
Když si to promítnu v hlavě, tak my jsme ještě na konci května nevěděli, jestli budeme hrát druhou ligu nebo krajský přebor nebo vůbec nic. Jestli to bude pod HC Rebel nebo pod BK. Rozhodovali jsme se v řádu dnů i s otázkou nějaké finanční jistoty, abychom druhou ligu utáhli. Měli jsme nějaký příslib z města a od sponzorů.

Druhou ligu jste tedy přihlásili a musel se začít budovat již zmiňovaný hráčský kádr. Bylo to hodně obtížné?
Pozvali jsme všechny kmenové hráče tehdy ještě HC Rebel, udělali jsme jim společně s juniorkou letní přípravu. Trénovalo zhruba třináct hráčů, kteří by mohli hrát za áčko. Chtěli jsme vytvořit aspoň sedmnáctičlenný kádr, který by byl schopný hrát druhou ligu aspoň na chvostě. V té době jsme si nedávali žádné cíle.

Nakonec těch hráčů zde bylo dost…
Bylo tady v hráčském kempu přes třicet hráčů různých úrovní. Hráče si Aleš už vybíral sám, konzultoval to se mnou a s dalšími lidmi. Udělali jsme mu oponentní tým. Nyní jsme s tím kádrem spokojení. Je tvořen, jak jsme si předsevzali, na brodských odchovancích. Máme tam tři zkušené hráče, Miroslava Třetinu, Miroslava Dubna a Lukáše Endála. S prvními dvěmi jsme počítali, Lukáš se rozhodl během letní přípravy a ten tým neskutečně zvedl. V mých očích je to pořád hráč extraligové kategorie. Kolem těch kluků se vytvořila úžasná parta.

Jaká jste spokojený s letní přípravou?
Myslím si, že taková příprava tady nebyla ani na první ligu. Robert Mrkvička se staral o kondiční složku, Aleš Totter s Láďou Fixou pracovali s kluky na ledě. Kluci neskutečně makali. Byla cítit obrovská chuť.

Takže jste nakonec musel přehodnotit i předsezonní cíle. Je tomu tak?
Tenhle tým to může i vyhrát(smích). Samozřejmě jsme ty cíle od těch z konce června přehodnotili. Dneska jsme tomu týmu podle toho, jak je poskládaný, řekli, že bychom byli spokojeni, kdyby se umístili do první osmičky a nakoukli do prvního kola play-off. Pak se může stát už cokoliv.

Myslíte, že je to reálné?
Lídry druhé ligy skupiny západ by měly být Tábor a Kolín a s nimi jsme odehráli vyrovnaná utkání. Můžeme vyhrát s kýmkoliv, samozřejmě jsme debaklem prohráli ve Žďáře nebo v Písku. Podle mě taková utkání přijdou. Kádr je tvořen hlavně mladíky, kteří budou sbírat zkušenosti.

Jak bylo těžké přesvědčit zkušené hráče, aby šli právě do Havlíčkova Brodu?
Měli jsme napřed rozjednaného Ladislava Rytnauera, ale ten dal přednost Moravským Budějovicím. Jinak se tomu postavil Míra Třetina, který chtěl tady pomoci kádr postavit. Je to lídr kabiny a neskutečný bavič. Míra Duben dlouho nehrál, tak se rozhodoval, jestli týmu může ještě pomoci a jsme rádi, že se rozhodl, jak se rozhodl. Co se týká Endyho (Lukáš Endál – pozn. autora), ten se s námi připravoval na další svoje angažmá a po pár rozhovorech se rozhodl, že chce zůstat tady. Se všemi byla úžasná komunikace. Jsem rád za sebe i za fanoušky, protože takoví hráče v týmu potřebujeme a hlavně mají brodské srdce a to bude rozhodovat.

Kádr tvoří i junioři…
Přesně tak, jsou to kluci, kteří kádr jenom nedoplňují, protože minimálně na druhou ligu mají. Mohou se posouvat výš.

Bota vás nejvíce tlačila na postu gólmana…
Chtěli jsme, aby tady zůstal Čeněk Novák. Je to náš odchovanec a měl výborný konec loňské sezony. Jsem přesvědčen o tom, že mu dá mnohem víc, když bude pravidelně chytat tady než být v nejistotě v Šumperku, kde může dělat jedničku, ale i trojku. Čeněk se rozhodl pro Šumperk a z prvních tří utkání nechytal ani jednou. To je pro mě zklamání. Post gólmana je alfou a omegou pro úspěch týmu. Jednali jsme ještě s Jelínkem. V podstatě je to odchovanec Havlíčkova Brodu. V mladším dorostu odešel do Liberce a nyní dal přednost Vrchlabí, kam to má kousek, ale my jsme hlavně přišli pozdě. Nakonec jsme vybrali Dusíka z Třebíče a Zvoldu (Jiří Zvolánek – pozn. autora.) Oba podávali vynikající výkony v přípravě,všechno mají před sebou.

Ve hře byl ještě Petr Opršal, který v Brodě dříve zastával post druhého a třetího gólmana…
Já jsem s ním počítal. Se Zvoldou se měli poprat o jedničku. Petr mě zklamal. Dušoval se mi, jak má strašnou chuť pomoci, jak se těší a v den prvního tréninku na ledě nám oznámil, že je pracovně zaneprázdněný a nejde do toho s námi. My toto respektujeme, ale to rozhodnutí měl udělat dříve. Udělalo nám to dost problémů.

Pozitivem jsou určitě fanoušci, kteří v dostatečném počtu chodili na přípravné zápasy…
Měl jsem z toho strach. Nejméně bylo 200, nejvíce bylo 360 diváků, bavím se o platících. Nějaké lístky jsme dali hráčům. Ty návštěvy byly příjemné a povzbudivé.

Raritou určitě bude, že vám budou fandit dva fanouškovské tábory, Rebel Hearts a Buldoci…
Raritou to určitě bude. S oběma tábory jsme v kontaktu, ke sloučení prý dojít nemůže, tak věřím, že to nebude mít dopad na klub a naopak klukům budou vytvářet báječnou atmosféru.

Nemohu se nezeptat na žádost o městskou dotaci, která ostatním sportům leží v žaludku…
V posledních letech byla dotace z města čtyři miliony a byla to dotace jen na mládež. Na A-tým nikdy žádná dotace nebyla. Ještě než jsme začali tvořit kádr, tak jsme si udělali hrubý rozpočet druhé ligy, který by měl být kolem tří milionů, a požádali město o pomoc. To se vyjádřilo, ano budeme se snažit vám pomoci. Proto jsme zažádali o dotaci pro A-tým.

Tam je spíše trnem v oku, že jste vloni tvrdili, že se mládež dá dělat za 2,7 milionů a chcete znovu čtyři miliony?
Reálné náklady na mládež v této fázi, ve které je, tedy že máme dorosty v extraligách, žáci hrají nejvyšší soutěže, jsou pět a půl milionu korun, tak stejně ještě musíme milion a půl sehnat. Mládež se dá dělat za dva miliony, za pět, ale i za deset. Záleží, co od toho očekáváte. Můžou se hrát krajské soutěže, trénovat mohou rodiče, jezdit na zápasy auty, pak se dá ušetřit, ale to je konec hokeje.