Během sezony stihl odehrát pouhých šestnáct zápasů, v nichž nasbíral osm bodů za dva góly a šest asistencí. Pod novým trenérem Jiřím Rechem navíc nastoupil pouze osmkrát. To však vedení Havlíčkova Brodu stačilo, aby útočníkovi Miroslavu Třetinovi oznámilo, že v týmu skončil. „Cítím to jako velkou křivdu," netají rozladěnost zanedlouho třiatřicetiletý útočník, který se před sezonou vrátil, aby pozvedl nevýraznou ofenzivu mužstva z Kotliny.

Jaké jsou vaše první reakce na konec v Havlíčkově Brodě?
Je to zklamání. Já jsem s tím klubem byl docela dlouho spjatý a určitě je to pro mě nečekané. Jsem zklamaný z chování majitelů, i když na to mají bohužel právo. Mně už udělali druhý osudový kariérní zářez. Ten první byl, když mě nepustili na Slavii, takže to pro mě asi mělo být varování. Tenkrát mi přerušili poslední šanci zahrát si extraligu a to mě rozladilo. Možná už jsem se ani zpátky vracet neměl, ale bohužel jsem dal na to, že jsem cítil zájem. I když ten byl možná větší ze strany Gusty Žáka (generálního manažera Rebelů – pozn. red.) než ze strany majitelů a tím, že jsem se zranil, tak jsem si svůj osud zpečetil. Ani jsem nedostal šanci něco ukázat.

Měl jsem předtím nějaké náznaky, nebo ten konec přišel jako blesk z čistého nebe?
Náznaky jsem neměl. Samozřejmě jsem věděl, že je na nás vyvíjen určitý tlak ze strany majitelů. Já chápu, že chtěli hrát co nejvýše, ale kdyby sportu a hokeji rozuměli, tak by se takhle nikdy chovat nemohli. Tlak jsem cítil, ale že by došlo na takovéhle vyhazování, to ne. Samozřejmě, kdybych měl po čtyřiceti kolech osm bodů, co mám na kontě teď, tak ani nepípnu. Ale před zraněním jsem odehrál osm zápasů, po zranění osm zápasů, a to člověk nemá šanci něco ukázat.

Co dalo vedení impuls, že Černý Petr padl právě na vás a Mariana Moravu?
Nemůžu mluvit za Mariana, ale u mě bylo hlavní příčinou to, že nejsem hráčem Brodu, ale Ústí. Původní dohoda byla taková, že mě během sezony z Ústí koupí zpátky, tak v tom možná hrály roli i peníze. Já jsem to bral jako hotovou věc a jako závazek, ale jak je vidět, tak vedení asi změnilo názor. Sice na to mají právo, ale vadí mi, že lidi, kteří hokeji nerozumí, rozhodují o vaší kariéře.

Cítíte to jako křivdu i vzhledem k tomu, že jste v Brodě strávil podstatnou část své kariéry?
Cítím to tak. Já jsem tam strávil prakticky celou kariéru, mám vztah ke klubu i k lidem okolo. Mně opravdu uškodilo, že nejsem hráč Brodu, protože kdybych jím byl, tak by třeba přišlo nějaké jednání nebo pohovor. Nic takového ale nebylo, přišel rovnou vyhazov. Ale jako křivdu to cítím už od té doby, co mě nepustili na Slavii a neumožnili mi hrát extraligu. Tenkrát jsem tam už byl domluvený na dalším působení, i pan Růžička chtěl můj příchod kompenzovat nějakým hostováním. Bohužel majitelé v tom viděli pouze byznys a na to jsem doplatil.

Tahle sezona je pro vás zatím hodně nešťastná…
Asi nejhorší. Je to sport, prostě mě to potkalo, ale určitě mi to chuť do hokeje nevezme. Nějaký zájem o mě bude a já se budu rvát za někoho jiného.

Jak už jste naznačil, asi nemáte pocit, že jste po zranění dostal dostatek času, abyste předvedl, co ve vás je?
Ze začátku se mi bodově moc nedařilo, ale dařilo se klubu, byli jsme první. Já jsem měl v týmu trošku jinou úlohu, ale byl jsem spokojený. Potom přišlo zranění, klukům se v té fázi přestalo dařit, a to všechno odstartovalo. Druhá věc byla ta, že vedení na mě tlačilo finančně, protože jsem se zranil při hokeji. Mně vlastně sebrali peníze za to, že jsem se zranil, a já jsem ještě lítal po doktorech a léčbu urychlil zhruba o čtrnáct dní. Nastoupil jsem dříve, než jsem měl, ale prostě jsem chtěl hrát a dokázat, že na to mám. Bohužel to dopadlo tak, jak to dopadlo.

Bylo vaše koleno už stoprocentně doléčeno, nebo vás to v určitých okamžicích limitovalo?
Já jsem cítil, že už je to dobré. Samozřejmě po zápase, nebo druhý den ráno mě to bolelo, ale v utkáních mě to nelimitovalo. Nějaké podvědomí v sobě sice člověk má, ale do soubojů se musí chodit naplno, protože většinou je to tak, že když se nehraje naplno, tak znovu přijde zranění. Ale samozřejmě po návratu to ze začátku nebylo fyzicky stoprocentní a trochu mi chyběla herní praxe.

Vedení oznámilo, že chce dát přednost mladším hráčům, odchovancům Havlíčkova Brodu. Co tomu říkáte?
Já jsem pro. Dávat možnost odchovancům je určitě dobrá cesta. Ale nevím, jestli to teď není jenom určitá fráze, za kterou se schovávají. Já to mladým klukům přeju, ale myslím si, že ještě nejsem tak starý na to, abych musel odcházet.

Přicházejí rozhodující okamžiky sezony, ve kterých jsou zkušenosti vždy zapotřebí. Nemůže se tento krok Rebelům paradoxně vymstít?
Vedení do hlavy nevidím, takže nevím, jaká je strategie majitelů a jak to chtějí vést dál. Myslím si, že se mohlo počkat do konce sezony, protože přijdou rozhodující boje, a Mája Morava i já zkušenosti máme a mohli jsme je zúročit jak v boji o play off, tak potom ve vyřazovacích bojích. Záleží ale, jakou cestou se rozhodl Brod jít. Pokud chtějí dát příležitost mladým a tuto sezonu už vypouštějí, tak to už je jejich věc.

Věnujme se teď chvíli vám. Kam povedou vaše další kroky?
Já jsem včera (v pondělí – pozn. red.) teprve jednal s Ústím, co bude dál, ale oni hráli zápas, takže jsme to jednání odložili. Zatím absolutně nevím, co bude. Uvidíme, buď bude mít zájem Ústí a já se jako jejich hráč budu vracet zpátky, nebo mě nabídnou někam jinam.

Pokud by v Ústí zájem nebyl, poohlížel byste se v ostatních klubech první ligy, nebo třeba i někde jinde?
Teď jsem nehrál, byl jsem zraněný, takže nečekám žádný přehnaný zájem. Nějaké náznaky mám už teď, ale ještě o tom nemůžu mluvit, protože ani nevím, jak se rozhodne Ústí. Ale určitě by se jednalo o první ligu.