Juniorku jste převzal od Jakuba Přibyla. V jakém stavu byl tým?
Jirka s tímhle týmem ušel dlouhou cestu a já vlastně jenom těžil z té práce, kterou s klukama odvedl. Měl jsem to štěstí, že jsem dostal na starost tým, který už v podstatě umí hrát hokej a já se jen snažil to nějakým způsobem korigovat a poskládat dohromady.
Vystoupení v základní části se vám povedlo a postoupili jste do nadstavbové části.
Základní část nám vyšla skvěle. Z osmi zápasů jsme nestačili pouze dvakrát na soupeře z Třebíče, a pokaždé to bylo velmi vyrovnané utkání. Navíc jsme do nadstavby postoupili z druhého místa právě s Třebíčí, takže jsme se těšili, jak jim to ještě ukážeme v dalších zápasech.
A jak jste byl spokojený s výkony v další části soutěže?
V nadstavbě jsme pokračovali ve výborných výkonech a do Vánoc si tak vybojovali první místo průběžné tabulky. Zvládali jsme těžké zápasy a zaslouženě se ujali vedení celé soutěže. Od začátku sezony jsme měli jasný cíl: Chtěli se probojovat do kvalifikace o extraligu, kterou si mohl vysloužit právě jen první tým nadstavby. V průběhu ledna a února jsme si to ale trochu zkomplikovali, protože jsme proti silným soupeřům párkrát zaváhali. Dostal se před nás výborně hrající Kolín, který se stal nakonec naším největším soupeřem v závěru sezóny.
Hráči měli v posledních kolech našlápnuto k velkému úspěchu, soutěž nabrala v závěru pořádné grády. Jak jste prožíval konec soutěže?
Moc mě mrzí, že to nakonec takhle dopadlo, protože nám zbývaly poslední dva zápasy a měli jsme reálnou šanci se do kvalifikace probojovat. Závěr byl strhující a já opravdu pevně věřil, že to s klukama dokážeme. Jak už jsem říkal, během února jsme se propadli na druhou příčku a začala tak stíhací jízda na první místo, které si vybojoval Kolín.
Dostali jste se do situace, ve které jste potřebovali vše vyhrát a také porazit Kolín…
Zápas s Kolínem byl nakonec náš poslední v sezoně a věřím, že zůstane v mojí hlavě napořád. Bylo to strhující utkání, které bych přirovnal k jízdě na horské dráze. První třetinu jsme zvládli a zkušeným výkonem ji vyhráli 2:0, ve druhé třetině jsme ale nesmyslně chybovali a dokázali domácím nabídnout otočení zápasu na 2:4. Prohrát třetinu 0:4 v takhle důležitém utkání bylo pro mě neuvěřitelné, ale hokej už je prostě takový. Přesto jsem věřil, že jsme ještě neřekli poslední slovo. Kluci svým výkonem ukázali, jaká jsou doopravdy parta a jak se bojuje do poslední vteřiny zápasu. Do třetí třetiny jsme šli díky několika vyloučením soupeře v přesilovce pět na tři, a během neuvěřitelných devadesáti sekund hry dokázali vstřelit hned tři branky a opět tak obrátit vývoj zápasu na 5:4. Následoval opravdový boj o každý kousek ledu a vyrovnání soupeře na 5:5 v přesilové hře. Díky nezvládnutým emocím jsme se navíc v závěru zápasu několikrát bránili v početní nevýhodě, ale kluci to odbojovali a dokázali udržet naději až do závěrečných nájezdů.
Takže v juniorské soutěži se nehrálo prodloužení?
Ne. U juniorů se v této sezoně po nerozhodném stavu nehrálo prodloužení, ale následovaly hned nájezdy, a to rovnou po pěti na každé straně. Bod navíc měl pro oba týmy cenu zlata a tak asi nemusím mluvit o tom, že by se napětí dalo v tu chvíli opravdu krájet. Kolín by si výhrou zajistil první místo v tabulce a postup do kvalifikace o extraligu. My jsme ho naopak potřebovali k udržení naděje na přeskočení Kolína v dalších zápasech. Měli jsme totiž v záloze ještě jeden nedohraný zápas k dobru. Nakonec jsme bod navíc sebrali my v sedmé sérii nájezdů a užili si tak neskutečný výbuch emocí po zvládnutém zápasu sezóny.
Jaký to byl pro vás zápas z pohledu trenéra?
Musím říct, že to byl jednoznačně nejvypjatější zápas v mé dosavadní trenérské kariéře a jak už jsem říkal, kluci ukázali svoji neskutečnou sílu, bojovnost a odhodlání. I díky tomuto výkonu jsem byl opravdu přesvědčený, že poslední dva zápasy sezony dokážeme vyhrát a dostaneme se tak před Kolín, který už čekal pouze jeden zápas. Nakonec jsme se ale rozuzlení nedočkali, protože nám do toho vstoupilo předčasné skončení sezony kvůli koronaviru.
Někteří junioři docela pravidelně nastupovali za A-tým. Jak snášeli enormní zápasové vytížení, přeci jenom dva zápasy za juniorku o víkendu a do toho zaskakování v áčku?
Kluci mají můj obdiv, dvakrát se dokonce stalo, že šli někteří hrát dva zápasy v jeden den. Dopoledne za juniorku a večer za áčko. Ukázalo se, že jsou kluci opravdu velcí bojovníci, a když někdo hokej miluje, tak jde nějaká únava stranou. Navíc bych chtěl říct, že kluci nejenže za áčko nastupovali, ale jednoznačně se stali jeho pevnou součástí. Stávalo se, že nejvytíženější hráči odehráli čtyři utkání v pěti dnech, což je opravdu obdivuhodné! Ve středu za áčko, v pátek a v sobotu za juniory a v neděli opět za A-tým.
Co bude s touhle partou příští rok? A jak to vlastně bude i s vaším trénováním u světelské mládeže?
V tuto chvíli samozřejmě nevíme co bude, ale nejspíš už juniory příští rok nedáme dohromady. Někteří hráči už se musí ročníkově posunout do dospělého hokeje a my nemáme tým juniorů z čeho doplnit. Variant je v tuto chvíli více. Myslím, že jisté je zejména to, že si spousta hráčů řekla o svojí roli v áčku a můžeme se na ně těšit. Ukázali, že mají co nabídnout. Já budu rozhodně pokračovat dál v práci s mládežnickými kategoriemi ve Světlé.
Budete i nadále vyztužovat obranné řady áčka?
Pokud o mě bude mít trenér zájem, tak určitě… (smích) I když přiznám, že už se musím rozmýšlet, jak budu v budoucnu trávit svůj volný čas. Mám doma svoje princezny a chci se jim samozřejmě věnovat víc a víc. Zatím mi ale chodí fandit, takže mám alespoň o motivaci navíc.
EDITA VESELKOVÁ, JAN BOREK
