V uplynulé sezoně skončili Horáci na desátém místě a zajistili si účast v předkole play-off. „Těžko říct, zda naše sezona byla úspěšná. Nedostali jsme se do první osmičky, což nás mrzelo. A na vítězné vlně se soutěž ukončila,“ připomíná ukončení vyřazovacích částí Šimon Szathmáry.

Třebíč základní část zakončila dvanácti vítězstvími v řadě, další dvě přidala v předkole proti Slavii. „V dospělém hokeji jsem to ještě nezažil. Musím říct, že to bylo skvělé. Sešla se skvělá parta, vlastně stejně jako minulý rok. Vše šlapalo jak hodinky,“ vzpomíná na povedený závěr, jelikož třebíčští hráči vyrovnali klubový rekord v počtu výher po sobě.

Velkou zásluhu na tom měla i změna trenéra na konci prosince. Hlavního kouče Martina Sobotku nahradil Radek Novák. „Když přišel pan Novák, tak jsme šlapali úplně jinak. Kdybychom takhle organizovaně hráli od začátku sezony, tak bychom podle mě v pohodě udělali první osmičku,“ myslí si čtyřiadvacetiletý hráč.

Jeho děda Jan Suchý je velkou legendou nejen Dukly Jihlava, ale i české reprezentace. Dodnes dokonce jako jediný obránce v historii vyhrál bodování v české nejvyšší soutěži. „Bylo by to krásné, kdybych ho v něčem překonal. Pořád se snažím, abych se zlepšoval a abych někdy něčeho dosáhl. Chtěl bych si také zahrát v reprezentaci a prosadit se do extraligy. Ale není to lehké, děda byl navíc trochu na jiné úrovni,“ přiznává.

Třebíč a Jihlava se v uplynulé sezoně utkaly hned šestkrát. Některé zápasy navštívil právě i Jan Suchý, který má s Duklou hned sedm titulů. Komu fandil? „Samozřejmě, že nám! Aspoň v to doufám,“ směje se jeho vnuk.

I Šimon Szathmáry si zahrál za Duklu, kde si před třemi lety zkusil také post útočníka. „V útoku jsem toho až tolik neodehrál, ale vzal jsem si z toho hodně věcí. V mnoha případech mi to pomohlo, věřil jsem si pak víc na puku. Ale jsem docela rád, že hraji zase na postu beka,“ uznává s úsměvem.

Ofenzivních beků v Česku poslední dobou není jako dřív. Pomohlo by, aby si právě obránci zkusili i post v útoku? „Myslím, že jo. Základem je, aby obránce byl komplexní. Musí dobře bránit, rozehrát, podpořit útok a zároveň umět vystřelit. Když se kouknete na Švédy, nepoznáte, jestli hraje bek vepředu, nebo naopak. Tohle českému hokeji docela chybí,“ povídá jeden z nejútočnějších beků v celé Chance lize, který má neobvyklé příjmení. „Málokdo řekne mé příjmení správně. Stalo se mi snad třikrát nebo čtyřikrát, že to na stadionech vyslovili dobře. Problém s tím mívají i hráči a trenéři, když třeba přijdu do nového týmu. Ale zvykl jsem si,“ tvrdí specialista na přesilové hry.

Jak se to vyslovuje tedy správně? „Je to maďarské příjmení a SZ se čte jako S. Proto s tím má většina problém a čte to polsky. Hodně lidí to vyslovuje i dlouze, ale tak to není. Čte se to krátce a s písmenem S na začátku,“ vysvětluje Šimon Szathmáry.

JOZEF PRÁŠEK