„Moravské Budějovice hrály v pohodě a vyhrály zaslouženě. Vždycky se ten zápas mohl překlopit i na naši stranu, ale asi jsme tomu nešli dostatečně naproti,“ přiznal ostřílený matador s přezdívkou Superstar, který chce pokračovat i v nadcházejícím soutěžním ročníku.

Sezona pro vás skončila prohranou sérií s Moravskými Budějovicemi 3:0 na zápasy, vcelku jednoznačně a sezona tak skončila asi předčasně…

Asi záleží na úhlu pohledu. Konečný stav 0:3 vypadá jednoznačně. Chleba se lámal už v prvním domácím zápasu, v němž jsme měli tutovky na 4:4, ale neproměnili jsme je a soupeř nám odskočil. Dalo se říct, že jsme dostali laciné góly. U nich jsme začali výborně, v první třetině jsme je skoro k ničemu nepustili a stav byl po ní 0:2. To je prostě frustrující. Vrátili jsme se do zápasu kontaktní brankou na 1:2, pak jsme měli tlak jako prase, v oslabení jsme dostali zase gól na 1:3 a znovu nás to zlomilo. V posledním utkání jsme se do soupeře zakousli. Tlačíme, tlačíme, dostaneme gól, tlačíme, dostaneme gól. Moravské Budějovice hrály v pohodě a vyhrály zaslouženě. Vždycky se ten zápas mohl překlopit i na naši stranu, ale asi jsme tomu nešli dostatečně naproti.

Byla to tedy nakonec nepovedená sezona?

Je potřeba si asi nalít čistého vína. Vyhlásíme postup, ale musí se tomu jít naproti. Teď když budu zpětně hodnotit tři uplynulé sezony, asi nám to paradoxně uškodilo, že jsme s tímto týmem došli do kvalifikací a nepostoupili jsme o skóre, protože se řeklo, že tento tým na to má, není potřeba ho moc doplňovat a kluci si to uhrají. Nejsme profesionálové, byli bychom asi první amatérský tým, který by z amatérských podmínek postoupil do 1. ligy. Když se podíváme, tak Vsetín, Poruba, Šumperk nebo Hodonín do toho šli penězi a profesionálně. Pak se z toho možná dá udělat postup. Kdyby se to v minulé sezoně povedlo, byl by to asi zázrak. Ty se sice někdy dějí, ale takhle to podle mého názoru prostě je.

Když se vrátíme k poslednímu zápasu, dostal jste osobní trest. Jak moc těžké pro vás bylo sledovat zápas z trestné lavice, když jste věděl, že týmu nemůžete nijak pomoci?

Myslel jsem, že puk bude na toho hráče směřovat. Šel jsem ho dohrát a už jsem to nezastavil. Podívám se na to, ale jsem si skoro jistý, že jsem měl ruku i rameno dole. Akorát to byl zrovna kluk, který mi je po prsa. Možná to tak do hlavy šlo. Já jsem se ho na to ptal, říkal mi, že jo, takže to je nakonec asi správné rozhodnutí. Bylo to 1:5 a v tu chvíli jsem necítil ani na střídačce, že bychom to chtěli nějak zvrátit nebo otočit. Bohužel, přišlo mi, že už je to takové odevzdané. Nakonec jsme se ještě ale dostali do zápasu. Jsou to takové kdyby. Samozřejmě se to sleduje špatně, ale kdyby to bylo třeba za stavu 2:1, tak si drbu hlavu, že jsem oslabil tým. Za stavu 1:5 jsem ale ani moc necítil tu sílu, že to chceme otočit.

V čem byly Moravské Budějovice jiné oproti předchozím sezonám? Byl tam nějaký markantnější rozdíl?

Asi hodně udělalo to, že mají nejistou budoucnost. Oznámil se tam jakoby konec 2. ligy, ale dělají všechno pro to, aby to dopadlo jinak. Třeba to pro ně žádný konec ještě nebude, ale ta parta pohromadě už asi nezůstane. Co vím, tak si řekli, že jejich poslední cíl ve 2. lize je porazit Brod ve finále. Možná se jim to povedlo i díky té lehkosti a týmovosti. Jak se tak říká, všechno jim potom „chcalo“. Odráželo se to k nim, naopak k nám ne. Šli tomu ale asi víc naproti. Přáli jsme si je, stejně tak, jako si přáli oni nás. Do třetice už jsme je bohužel neudělali a zaslouženě jsme vypadli.

Sezona je už u konce, ale jak vidíte svoji budoucnost? Budete ještě pokračovat?

Už v půlce sezony jsem říkal, že chci pokračovat. Dokud mě nikdo nepřeskočí v kanadském bodování, tak že budu ještě hrát. Teď se to málem povedlo Vořechovi, ale jen málem. (směje se) Říkal jsem si, že počkám, až mě někdo mladý vyštípe a řeknu si, že už na to nemám. Byl jsem na tom dobře v bodování a doufám, že jsem týmu znovu pomohl. Řekl jsem si, že ještě do čtyřiceti, což je ještě rok.

Takže z vás další Jarda Jágr nebude?

Ne, to ne. (směje se) Nechci se dostat do situace, kdy lidi budou řvát „Hele už toho nech, seš trapnej!“. Viděl jsem jeho zápas v Jihlavě a na jeho obhajobu musím říct, že i když na tom, dá se říct, v podstatě už chodí, v přesilovkách je prostě nenahraditelný. V sedmačtyřiceti letech už si to nedovedu představit. To bych musel trénovat jako on, tu dobu už jsem ale zaspal. Tolik dřepů já už v životě neudělám. (směje se)