Roli stárnoucího herce, který se po vyhazovu z divadla ocitá na smetišti, bravurně zahrál Radoslav Brzobohatý. Obyvatelku smetiště, kterou herec seznamuje s nelehkým životem v divadle a nakonec ji ze smetiště dostane, ztělesnila Irena Máchová.

Oba účinkující nejen hráli, ale i zpívali, mistrnou hrou na klavír a zpěvem je v roli flegmatického klavíristy doprovázel Ondřej Brzobohatý. Otec a syn Brzobohatí po představení ochotně odpovídali na stejné otázky.

Jak se hraje otci se synem?

Radek: Nám to tak nepřipadá, jsme na sebe zvyklí odmalička, kdy jsem ho učil hrát na housle a na klavír.

Ondřej: Skvěle. Už jenom kvůli tomu, že je to vlastní otec. Veškeré připomínky, které k sobě máme, můžeme řešit úplně jinak, než kdybychom byli kolegové. Navíc otec je obrovská herecká kapacita, takže si ho zároveň vážím. Na jevišti je to skvělej parťák a …zkrátka je to táta.

Bylo vaším přáním zahrát si spolu nebo nabídka přišla nečekaně?

Radek: To přišlo samo. Já jsem ze syna chtěl mít vždycky spíš muzikanta, než aby šel na jeviště, protože na jevišti je to strašlivě těžké. Když má hudební talent, tak ať dělá muziku. U nás v divadle teď psal hudbu k jedné hře, takže je spíš hudebně zaměřený. Ale je dobře, že nemá problém stát na jevišti a že si to zkusil.

Ondřej: My jsme hráli odmalička spolu. Když jsem cvičil na housličky, on mě dirigoval a plácal přes prsty smyčcem, takže jsem nikdy neměl vyloženě přání zahrát si s ním na jevišti. Na druhou stranu jsem rád, že se to stalo. Herecky se spolu nemůžeme rovnat, já jsem samozřejmě lepší (smích). Ne, já jsem v téhle oblasti zelenáč, tak jsem rád, že se to kompenzuje alespoň tou muzikou, kdy zase já mu můžu říkat plno připomínek. Pro mě je to fajn událost, je to zážitek.

Oba hrajete v této hře role, kterými jste i ve skutečnosti - herce/klavíristu. Máte s nimi něco společného?

Radek: Hru Dva na smetišti napsal Mirek Horníček a psal to tak trochu o sobě. Příběh můj a mého hrdiny si jsou velice podobné. Když herec zestárne a přestane hrát, jde hrozně dolů. Divadlo má sice obrovské kouzlo, ale někdy je to tragédie. Myslel jsem si, že hra nebude nikoho zajímat, ale tento problém je obecný, není jen o hercích. Když lidi zestárnou a nemají práci, tak si řeknou: Co teď?

Ondřej: Asi trochu ano, protože můj klavírista je flegmatik a to já jsem také. Jinak je to dost ožrala, což já nejsem.