„Škubánek s naší školou žije, využívá její prostory v týdnu i pro víkendová soustředění, připravuje pro nás vystoupení,“ říká ředitelka školy Jana Myslivcová. Pozitivum vidí v tom, že žáci se díky tomu seznamují se slovesným a hudebním dědictvím od svých kamarádů, což se dá od katedry jen těžko zvládnout lépe.

Škubánek zná však i ze své zkušenosti matky dvou dcer. Obě ho totiž navštěvovaly a tak ví, že posílat děti do folklorního souboru je spojeno také s obětavostí rodiny. „Od správného naškrobení a nažehlení kroje přes dokonale upletené copánky až po přizpůsobení rodinných plánů zkouškám a vystoupením. Hodně rodičů rádo vidí své děti vystupovat, ale ne všichni zvládnou takovou zátěž,“ vysvětlila.

„Starší dcera už nemohla dělit čas mezi folklor a sport, začala hrát závodně tenis a se Škubánkem se musela rozloučit. Mladší ho navštěvovala do 17 let a dodnes ráda vypomůže,“ dodala Myslivcová.

Dcera měla první pěvecké sólo v první třídě a krok po kroku se začala více věnovat i komornímu zpěvu a hudebním nástrojům. Po maturitě chce hudbu studovat i na vysoké škole. Čtyřikrát se účastnila finále celostátní soutěže ve zpěvu lidové písně Zpěváček.

„Oběma dal Škubánek neocenitelné zkušenosti, a to vystupovat před publikem, komunikovat v partě různě starých dětí a samozřejmě i dávku zodpovědnosti,“ dodala.