Zbyněk Mrkvička (baskytara, zpěv), Václav Soukup (bicí), Lukáš Mrkvička (zpěv, kytara) a Karel Fejtl (kytara) tvrdí, že nejlíp se jim tvoří, když cítí smutek, zlost, nebo neklid.

„A úplně ideální je to ve tři ráno, na balkoně a s cigárem,“ říká s úsměvem autor anglických textů a z devadesáti procent i muziky, Zbyněk. Obsah textu prý spolu nekonzultují.

„Kluci tak možná ani nevědí, o čem zpíváme,“ prozrazuje s pořádnou dávkou nadsázky.

Před několika lety se Snakebite orientoval na převzaté věci, chuť tvořit vlastní repertoár přišla až časem. Kluci si však uvědomují, že jejich handicapem je tak trochu fakt, že nezpívají česky.

„Je sice pravda, že nám někteří nerozumějí, ale k rocku angličtina jednoduše patří,“ vysvětluje názor celé kapely Lukáš.

I když má Snakebite na svém kontě tři cédečka, zatím sklízejí úspěchy jenom ve svém okolí.

„Naším problémem je, že se neumíme prodat. Nikdo z nás není schopný jít a říct: hele, hrajeme to a to, chceme si u vás zahrát,“ přiznávají unisono. Chotěbořsko-havlíčkobrodská a trochu i žďárská kapela v současnosti prožívá malou tvůrčí krizi.

„Nemáme chuť psát, nejsou nápady. Asi to přichází s tím, že se člověk ožení. V rocku by měla být naštvanost a ta nám teď chybí. Jednoduše máme pohodu a klid,“ uzavírá lišácky Lukáš.