Husákovo dítě, energický zpěvák a pohledný muž. Tak znají Michala Malátného tisíce lidí. Ne každý však ví, že je vystudovaným hercem a v občance má napsané jméno Novotný. Jeho druhou rodinou se stali spoluhráči z kapely Chinaski, kteří ho oslovují jako Žibuse.

Jak jste vlastně přišel k přezdívce Žibus?

Jméno Žibus pochází z knížky Knoflíková válka. To je příběh o dvou klučičích partách, které proti sobě bojují a navzájem si řežou knoflíky. Nejmenší kluk ze všech se jmenuje Žibusík a je to ten, který říká: „Kdybych to byl býval věděl, tak bych sem byl býval nechodil.“ Mně tahle začali říkat ve čtrnácti letech v divadle, protože jsem byl taky nejmenší. A drží se mě to už dvacet let (smích).

Od divadla jste se však dostal k muzice. Jaký máte dojem z prozatímního průběhu turné k desce 07?

Naštěstí zatím všechno dobře funguje. Jsme ve dvou třetinách turné, to znamená, že Havlíčkův Brod je jedenáctou zastávkou z patnácti. Musím říct, že toho máme dost, slyšíte sama, jak mluvím. Ale zatím to klape a doufám, že vše klapne i dneska večer.

Mnoho lidí označuje vaše vystoupení za velkou show, co všechno vlastně na koncertech předvádíte?

Zrovna u vás v Havlíčkově Brodě vystupujeme v nejmenším sále na celém turné, tak bude scéna asi o třetinu menší. Přesto s sebou máme všechen ten cirkus a celý večer budeme běhat a skákat jako opice. Nacvičili jsme nové tanečky, máme nové obrovské projekční plochy a jezdí s námi výborní hosté, dneska vystoupí Another Way. Zkrátka celý rok jsme se těšili, až vyrazíme na turné, tak to prostě musí být show.

Spoustu času trávíte se svými spoluhráči, netrpíte ponorkovou nemocí?

Jasně, to je úplně logické (smích). Ale my už jsme spolu dlouho, takže víme, jak se s kým domluvit. Pochopitelně se občas pohádáme a máme ponorky, ale že bychom se rvali, nebo kapelu rozpouštěli, to ne.

Chinaski mají tolik hitů, že je takřka nemožné zahrát je na jednom koncertě. Je přesto nějaká píseň, která nechybí nikdy?

Nikdy? Asi Punčocháče, to je jedna z našich nejstarších písní, kterou hrajeme už dvacet let. A pak Vinárna u Valdštejna, tou zakončujeme a tím pádem se taky objevuje skoro vždycky.

Kde čerpáte energii na tak namáhavou práci?

Když můžu, tak spím. Abych mohl fungovat, jsem schopný prospat celé dny. Teď je to extrém, turné jezdíme jednou za dva roky, takže takovýhle záhul není pořád. Jinak hrajeme asi padesát koncertů za rok a to už se dá přežít. Kromě toho, když nespím, chodím po horách.

Pěšky jste prochodil okolí Bajkalu, kampak se tedy se vypravíte příště?

Na silvestra chci jet do Španělska a příští rok, jestli to vyjde, bych se rád podíval do Altaje. To jsou krásné hory v Rusku.

K odpočinku bude zanedlouho prostor, protože se blíží Vánoce. Co pro vás tyto svátky znamenají?

Na Vánoce se moc těším, protože v té době budeme mít za sebou šňůru, desku a celý ten šílený rok. Trávím je úplně tradičně. Den před Štědrým dnem jsem se svojí přítelkyní, na Štědrý den s rodiči, potom jedeme za babičkou, za strejdou, za tetou (smích). Úplně nejradši mám ale na Vánocích hodnocení bramborových salátů.

A kdo má salát nejlepší?

No, přece máma (smích).