Sestava je po tuto dobu stejná, poslední změnou bylo přibrání šestého člena, který „tvrdí muziku“ – kontrabasisty Martina Kuchaře. Po koncertě jsme si povídali se zpěvačkou a hráčkou na mandolínu Lucií Redlovou.

Na Havlíčkobrodsku jste nejspíš ještě nevystupovali, nebo ano? Který koncert byl dosud nejblíže?
Nejblíže Havlíčkovu Brodu jsme zatím hráli asi na SázavaFestu v Kácově nebo ve Žďáru nad Sázavou. Přímo na Havlíčkobrodsku je to teď ale poprvé.

V tom případě by možná stálo za to vysvětlit, co vlastně znamená slovo „docuku“.
Ten pravý název jsme hledali docela dlouho, a asi dvakrát se v historii skupiny změnil. Pak jsme našli ve valašském slovníku slovo docuku, jež znamená rychle, svižně, a bylo jasno. Je to úderné, ten název se nám líbí.

Tvé příjmení zní Redlová a pocházíš z Valašského Meziříčí. Nabízí se otázka, zda jsi nějak spřízněna s hudebníkem Vlastou Redlem.
No dobrá, jsem jeho dcera. Nemám potřebu to vytrubovat do světa, ale když se mě někdo zeptá, tak to samozřejmě nezapírám.

Jak se ti spolupracuje se skupinou Žamboši? Ti hrají něco trochu jiného, která poloha je ti bližší?
Žamboši jsou mnohem tišší. Srovnávat to moc nejde, obojí má něco do sebe. A obojí mne baví stejně. Hraji občas i sólově na kytaru – to je o dost náročnější. Musíte utáhnout koncert sami, jsou tam sóla… Tomu je blíž hraní se Žambochy. Zatímco Docuku, to je zábava a energie a nářez.

Z vaší hudby je cítit příchuť hudby Čechomoru (dříve Českomoravská hudební společnost – pozn. red.). Necháváte se jimi ovlivnit?
Ten vliv tu je. Čechomory má rád hlavně kytarista a zpěvák Jiří Buksa. O této skupině jsme se ale doslechli až po našem vzniku, a rozhodně není naším cílem ji kopírovat.

Jak vaše písničky vlastně vznikají? Některé zní jako lidové, jiné méně…
Mnoho písniček jsou moravské lidové. Některé převzaté z folkloru jiných národů mají původní melodii, a text buď přeložený, nebo úplně nový. Anebo naopak vezmeme lidový text ze staré sbírky a dopíšeme melodii. Potom jsou zde také písničky, které jsou čistě autorské, ty tvoří náš akordeonista Roman Vavřík.