Přesto byla pětiletá Kristýnka Lorencová z Ledče zvědavá. Věděla, že ji čeká setkání s pekelníky. Bála se, leč zvědavost všechny její obavy překonala.
Kromě toho zjistila, že mezi čerty může být i příjemně. Žádné hudrování a strašení. Svíčky a mihotavé plamínky.

„Ty jsi hodnej čert, že jo?,“ vyzvídala. „A děti máš rád?,“ ujišťovala se. „Hodný holky, jako jsi ty, se nemusej pekla bát. A pak. Už je zima a to my, ale i další strašidla, jdeme odpočívat. Abychom zase na jaře byli fit, víš?,“ opáčil zarostlý čert, a bylo to.

Podobný scénář měla všechna setkání šedesátky těch nejmenších dětí se strašidly ledečského hradu.

Sympatické dostaveníčko kouzelného světa dětí a pohádky v atraktivním prostředí hradu vymysleli nadšenci z Mateřského centra Ledňáček. „Měli jsme strach, že nám počasí plány zhatí, ale rodiče s dětmi přece jen přišli,“ oddechla si Jana Flekalová, která měla na starosti vydávání startovních listin a distribuci protistrašidlových dobrot v podobě perníčků.

„Děti obdržely list papíru a sbírají, po splnění jednoduchého úkolu, razítka. A ta jim dají právě naše strašidla. Máme jich tu v různých zákoutích hradu deset,“ vysvětlila princip akce Flekalová. „A až se děti vrátí, dostanou od nás další sáček sladkostí.“

S peprníkem míchaly děti těsto

A co děti musely splnit? Například tancovaly s divoženkou, klekánice se těšila na jejich básničku, s vodníkem lapaly dušičky, se skřítkem peprníkem míchaly těsto a s čerty mastily karty.

„Chtěli jsme touto akcí, kterou jsme nazvali Uspávání strašidýlek, vyplnit jakési dětské programové prázdno, které panuje od léta do Vánoc,“ poznamenala Flekalová. „Myslím, že se nám to celkem podařilo a nevidím důvod, proč uspávání příští rok nezopakovat.“