„Samozřejmě, že v této hře není o ženách řečeno vše. To by muselo být napsáno přinejmenším dalších sto her,“ uvedl s pokorou chorvatský spisovatel Miro Gavran o díle, které nedávno zhlédli i diváci v Havlíčkově Brodě.

Do klubu přišli na tři krásné herečky, a mnohé proto překvapila první scéna, ve které se hádaly tři staré babičky v domově důchodců. Shrbené, vrásčité, zapomnětlivé, hádavé, ale stále ženy. Ženy plné ženskosti, protože se i přes pokročilý věk hádaly o muže.

Miro Gavran propletl do jedné hry příběhy žen všech generací a s různými povahami a problémy.

Vedle sporů tří důchodkyň se malé copaté holčičky hádaly při skákání přes gumu a postrkovaly při školní besídce, mladá žena nemluvila se starší sestrou, protože jí přebrala muže, trojice kamarádek žárlila jedna na druhou a sekretářky se draly na místo asistentky generálního ředitele. Hlavní protagonistky, které zazářily celkem v patnácti rolích, se v Havlíčkově Brodě svěřily Deníku se svými dojmy.

Setkáváte se v tomto složení na jevišti poprvé?
Jitka: S Aničkou Šiškovou jsme točili seriál Letiště a s Janou se setkáváme poprvé.

Ztotožňujete se s některou z rolí?
Jana: Každá z nás tu hraje role žen od malých holčiček až po staré babky. V podstatě se ztotožňuji se všemi, přestože je to trochu satira, a ty ženy jsou k sobě občas hnusné.
Anna: V této hře hraji babičku, sekretářku, dítě, mladou ženu, která má problémy s matkou, a maminku. Role matky je mi asi nejbližší, i když tato divadelní maminka je starší než já a má jinou povahu. Také se od mých ostatních postav v této hře odlišuje, protože ji mluvím česky. Zbylé mé „svěřenkyně“ mluví mojí mateřskou slovenštinou.

V představení býváte obvykle tři ženy na jednoho muže, není mezi vámi zakřiknutý?
Jitka: Hra Vše o ženách má dvě varianty, jednu s mužem a jednu bez muže. A právě dnes v Havlíčkově Brodě hrajeme tu druhou. Muž tu sice zastává důležitou roli, ale objevuje se až na konci a působí spíše jako nádech rovnováhy mezi samými ženami.

Každá z vás má jinou barvu vlasů, Anna je blondýnka, Jana brunetka a Jitka zrzka, má to ve hře význam?
Jitka: To je úplná náhoda, já mám vlasy obarvené kvůli jiné práci. Takhle různobarevné jsme se sešly úplně náhodou, nebyl to záměr.

Zavítaly jste do Havlíčkova Brodu. Máte k našemu městu nebo Vysočině nějaký vztah?
Jana: Protože jsem studovala malířství, vím, že Vysočinu proslavili krajináři. Je to slavný a krásný kraj.
Jitka: Já mám k Vysočině obrovský vztah! Moje babička pocházela z deseti dětí, mám tu tety a strýce, kteří byli jejími sourozenci. Zažila jsem tu několik svateb a myslím si, že některé vzdálené sestřenice dokonce dneska přijdou na představení.
Anna: V tomto kraji jsem dnes vlastně poprvé. Ještě před představením jsme se s přítelem byli podívat na lipnickém hradě, kde žil Jaroslav Hašek. Sice bylo všechno zavřené, protože ve sněhu asi mnoho turistů nechodí, ale je tam nádherný výhled na tento krásný kraj.

Aneta Štefánková