Na čem teď pracujete?
Já se snažím nepracovat na ničem. Nic nepřekládám, občas sepíšu nějaký scénář k takovýmu směšnýmu televiznímu pořadu o knihách, takže já si užívám takového krásného období, kdy celé dny sedím a čtu si a mám ten slastný pocit, že čtu za peníze. (směje se).

Jak tedy vypadá váš typický den?
Mým životním úkolem je každé ráno vstát a nakrmit kočky a přes den se starat, aby nehladověly, a potom zase včas usnout, abych byl ráno čilý a dokázal se dohrabat do kravína a tam si vzít mlíko od stračen, které znám osobně. Přece bych těm kočkám nedával anonymní blivajz.

A překládáte teď něco?
Překládat bych měl, mám doma knihu, která tam leží už tři měsíce a občas, když zavolá paní nakladatelka, jak mi to jde, tak říkám popravdě, částečně popravdě, že to jde ztuha. Ale pravda je, že jsem to dosud neotevřel.

Určitě dostáváte hodně otázek, jaký dotaz byste si však přál slyšet?
Já jsem nejradši, když se mě nikdo na nic neptá, protože všechny varuji předem, že se mnou není o čem mluvit, jedině o těch kočkách.

Připravujete si, o čem budete na sezeních mluvit?
Nechávám většinou na duchu svatým, co mně přihraje v kritické chvíli. Ale už se mi párkrát stalo, že mě vyšplouchl a musel jsem předstírat zadumané mlčení. Nějak mi to však vždy prošlo.