Spolu zpívají, chodí do školy, bez sebe nedají ani ránu. Teď mají natočený klip od režiséra, který spolupracoval s Arakainem i Petrem Jandou a chystají CD.

Jak jste se daly dohromady?
Š: Daly jsme se dohromady už v páté třídě. Nejdřív jsme si jen tak pro sebe zpívaly, až jsme se rozhodly založit skupinu.

Zpíváte poměrně dlouho, jste stále ve stejné sestavě, nebo se něco změnilo?
L: Od začátku s námi zpívala Lucka, ale potom odešla kvůli klukovi, tak ji nahradila Vanesa.

Jaké máte hudební vzory?
Š: Nejdříve jsme měly vzor, dívčí skupinu Pussycat Dolls.
Vanesa: Ale teď chceme být samy sebou a zpívat jen za sebe.

Kde všude vystupujete?
L: Vystupovaly jsme na plese a na různých akcích v Ledči.

Jaký byl váš dosavadní největší úspěch?
L: Vyhrály jsme soutěž Jihlavský Slavík. Takže nás teď čeká celostátní kolo v Praze.

Už víte, jakým písničkám dáte důvěru v celostátním kole?
V: Tak určitě budeme zpívat Patnáctiny a jako druhou písničku jsme si vybraly Yerazang.

Věřily jste tomu, že byste mohly vyhrát?
Š: Když jsme viděly tu konkurenci, tak jsme se skoro rozbrečely. Soutěžily jsme s o hodně staršími zpěváky, kteří zněli dost dobře.

Jaká byla v Jihlavě atmosféra? Měly jste podporu publika?
V: Atmosféra byla skvělá, hodně nám to pomohlo, sál byl plný, bylo tam strašně lidí.
Š: Táta, který seděl v publiku, slyšel, jak si lidi říkají, že jsme fakt dobrý. To nás velmi potěšilo. Taky jsme sklidily velký potlesk, byl to suprový pocit.

Co vás tedy nakoplo k tomu, abyste to soupeřům natřely?
Š: Hodně nás podpořil můj taťka, fandil nám a věřil, že na to máme. Tak jsme tam šly a daly jsme do toho vše.
V: Naši známí nám říkali, že to bylo naše zatím nejlepší vystoupení, tak jsme byly moc rády.

Měly jste velkou trému?
L: Docela ano, ale když jsme vylezly na pódium, tak to z nás spadlo.

Jak vnímají vaše úspěchy spolužáci ze školy? Podporují vás?
V: Děcka ve škole nám fandí, ale ve třídě už je to horší, tam nám asi trošku závidí a moc nás nepodporují. Myslí si, že jsme namyšlené.

Ale rodiče jsou na vás určitě pyšni…
Š: Rodiče jsou super, a to můžu mluvit za včechny tři, podporují nás, jak jen to jde. Jsou rádi, že se někde netouláme a máme nějaký koníček.

A co třeba učitelé? Jak oni to vnímají?
Š: Učitelé jsou hodní, paní ředitelka nám přišla osobně popřát a vystavila si náš diplom. A náš třídní učitel je na nás pyšný a všude se tím chlubí.

Čím jste se odměnily za ten obrovský úspěch?
V: Za odměnu dostaneme od rodičů nové mikrofony.

Kde berete inspiraci v oblékání a choreografii?
L: Když potřebujeme nějaké oblečení na vystoupení, tak prostě jen vyrazíme po obchodech a tam zkoušíme, co se nám bude líbit, a pak to kombinujeme.
Š: Choreografii si vymýšlíme samy, akorát nám vždycky taťka, nebo někdo ze známých řekne, jestli je to dobré nebo, co bychom mohly změnit.

Deník už byl u toho, když jste natáčely svůj klip k písni Patnáctiny, jak to s ním vypadá? Kdy se na něj můžeme těšit?
V: Je už natočený, jenom zbývá ho sestříhat a přidat k němu hudbu a zpěv. Do Vánoc bude určitě hotový.

Neplánujete vydat CD?
L: Plánujeme, strejda má nahrávací studio v Jihlavě, takže už jsme se s ním domlouvaly. Taky bychom ho chtěly natočit do Vánoc a dát si ho a našim blízkým pod stromeček.

Jste v osmé třídě, co dál? Máte už nějaké plány, na jakou školu jít?
Š: Hlavně chceme zůstat spolu, kvůli zpívání. Chtěly bychom na konzervatoř všechny tři, ale pokud se tam nedostaneme, chceme zpívat dál, protože nás to baví.

Kdo vám skládá hudbu a texty?
Š: Texty skládá můj taťka a hudbu zatím používáme ze známých písniček, ale Larisy táta si bude kupovat klávesy a pak nám bude hudbu skládat on.

Jste muzikální, umíte na něco hrát?
L: Všechny chceme hrát na klávesy, tak se hádáme. Do budoucna chceme nejen zpívat, ale i samy hrát na nástroje, ale protože je to hudba taneční, tak abychom mohly i tančit. Hudba by byla předtočená, ale hrály bychom to my.

Michaela Kasalová