„Nejsem letadlo, jsem Air Force One,“ zahájil svoje hraní na patnáct hudebních nástrojů současně čtyřiapadesátiletý Alexander Zoltán, který hraje také na sklenice s vodou.

„Byl jsem učitel. V roce 1982 jsem utekl z republiky. Ve Španělsku jsem začal bouchat do krabice od televize a foukat do harmoniky,“ popisuje nelehké začátky v exilu Alexander Zoltán.

„Pak už jsem se zmohl na vlastní kytaru, táta mi poslal banjo a na bleším trhu jsem si koupil starou valchu. Když jsem se dostal do Austrálie, začal jsem přidávat další hudební nástroje. Pak už jsem práci nehledal, vystupování na ulici mě uživilo,“ popisuje mi své hudební začátky.
Za nejkurióznější považuje své vystoupení v Kataru na mistrovství arabských emirátů ve fotbale.

Čestná jednotka na velbloudech

„Před vstupem do stadionu bylo pódium, vedle něho byla metr na metr voština, přes kterou tekla voda. Za tím byl ventilátor, aby mě chladili, protože tam bylo 50 stupňů na slunci. Hrál jsem na tadytoho boučvachta,“ ukazuje na svůj patnáctinástrojový instrument zakončený nahoře modrým deštníkem, „a kolem mě jezdila čestná jednotka na velbloudech. To byl krásnej zážitek,“ vypráví Zoltán.

„Živil jsem se všelijak. Nejprve jsem pracoval jako montér vysokého napětí, dělal jsem na Mallorce. Pak jsem zapadl do Austrálie pod agenturu, která mi sehnala práci třeba v Nové Kaledonii, s tou jsem hodně najezdil,“ říká Zoltán, který cestoval sedmkrát kolem světa.

“Když jsem z Austrálie letěl do Amsterodamu, tak jsem někdy jel přes Asii, někdy přes Ameriku, jak se mi zachtělo,“ říká. „Lodí jsem se plavil všehovšudy jen tři kilometry, přes Bodamské jezero,“ odpovídá na můj dotaz ohledně způsobu přepravy.

„Všude jsem cestoval letadlem, potom s děckama v osmimetrovém obytném přívěsu,“ říká Zoltán, který je podruhé ženatý a má čtyři potomky. „Děti jsme s manželkou až do páté třídy učili doma. V zimě jsme jezdili po Španělsku, v létě jsme si vyjeli trochu severněji, do Francie, do Německa nebo do Dánska,“ popisuje své cestování.

A jak se takový světoběžník ocitl na světelském náměstí? „Najmula mě Agentura Dobrý den. Oni mě znají, a když někdy potřebují exota, tak mi zavolají,“ uzavřel se smíchem Alexander Zoltán.