Stejně tak na letošní rok připadá 190. výročí narození muže, jehož přídomek Borovský je odvozen od místa narození. „Narodil jsem se v Borové č. 163 (který dům pak shořel a zcela jinak od nynějšího majitele postrojen jest) dne 31. října 1821. Přišel jsem na svět mrtev a jenom násilím mne přivedli k sobě,” poznamenal Havlíček o svém příchodu na svět.

Švejk, napsaný na Lipnici o rovných sto let později, by dodal: „Mám rád, když je někdo odněkud”. Havlíčkův život byl velmi pohnutý. Jeho činnosti byla bohatá a k vládě kritická. Působil třeba jako redaktor Pražských novin, vydával později zakázané Národní noviny, nebo časopis Slovan. Borovského Tyrolské elegie, Epištoly kutnohorské, Křest svatého Vladimíra, Král Lávra, nebo jeho epigramy jsou notoricky známy dodnes.

Po svém návratu z Brixenu, kam jej úřady na více než tři roky „odklidily“, již nenašel svoji choť mezi živými a ani se již nevrátil ke své původní žurnalistické profesi. Byl bedlivě sledován úřady rakouského mocnářství, zabýval se vášnivě včelařením a jeho nedobrém zdraví se podepsala i Havlíčkova vášeň ke kuřivu, a také pití.

V únoru 1856 si začal stěžovat na neustálou únavu, začal také znatelněji pokašlávat a od Velikonoc se kašel ještě zhoršil. Ze zdravotních důvodů mu tedy byla povolena návštěva Prahy, kde byl Havlíček vyšetřován a lékaři mu zjistili pokročilou tuberkulózu plic a krčních žláz.
Nepomohl ani pobyt ve šetrnberských lázních, velmi hubnul a jeho stav se dále zhoršoval.

Doktor Podlipský, který ho přijel zkontrolovat na základě jeho dopisu, našel bývalého novináře už jen blouznícího a v silných horečkách. Umírajícího Havlíčka nakonec den před smrtí s Aloisem Sýkorou převezli do bytu v Praze, ve kterém zhruba před rokem skonala i jeho žena.
O pouhý den později, 29. července v pět hodin odpoledne, pak Karel Havlíček Borovský v tomto domě zemřel.

Jakub Janáček, Ivo Havlík