Poseče trávu, projde se lesem, podívá na zažloutlou fotografii svých předků, kteří na tomto místě do pluhu zapřahali koně a kravky. Jeden z nejlepších českých varhaníků, který celý podzim dvakrát týdně koncertuje u sv. Jiljí na Starém Městě Pražském, už v deseti letech preludoval na bohoslužbách v pohledském kostele sv. Ondřeje.


To nám nedělejte!
„Sotva jsem tehdy dosáhl nohama na pedály, ale varhany mě chytily na celý život, žel, v mládí jsem po studiích hrával málo, protože se tento královský nástroj spojoval s církevními obřady,” říká varhaník a vzpomíná na svůj průšvih. V neděli hrál na mrkvancové pouti v Polné, prasklo to a už v pondělí musel jako učitel Lidové školy umění v Havlíčkově Brodě, byť nestraník, na okresní výbor KSČ. „To nám nedělejte!”, slyšel Petr přísné pokárání ideologického tajemníka. Vtipně odpověděl, že hru na varhany vystudoval v Praze za dělnické peníze a v Havlíčkově Brodě nemá kde hrát. Dověděl se, že se dočká až v obřadní síni Staré radnice budou malé varhany.

Nakonec to byl František Petr, jemuž byl svěřen první koncert na restaurované varhany v kostele sv. Rodiny. Chrám při premiéře byl zaplněn do posledního místa. Na kůru současně zpívala varhaníkova manželka Marie, rodačka z Věžnice, dívčím jménem Toscherová, absolventka operního zpěvu na pražské konzervatoři u národní umělkyně Libuše Domanínské. Život hudební rodinu z Havlíčkova Brodu odvál zprvu do Jihlavy a později do Prahy. Marie Petrová tam dnes se synem vede hudební agenturu, druhý syn je filmovým a divadelním vlásenkářem a maskérem, co umí, je například vidět v Hrabalově a Menzlově filmu Obsluhoval jsem anglického krále.

Radost ze záchrany
Františka Petra bolí osud některých varhan na Havlíčkobrodsku, zejména havarijní stav jeho „rodného” nástroje v Pohledu, který navzdory válečnému zmenšení patří k největším v regionu.

Ale tři desítky let se u sv. Ondřeje nehrálo, krásně malovanou skříň provrtal červotoč a píšťaly rozežral cínový mor.
Naopak, virtuoz má radost, že vloni se podařilo restaurovat varhany v Žižkově Poli a letos v Přibyslavi a co nevidět se znovu rozezní varhany v Sopotech, které z příslovečného hrobu vzkřísilo necírkevní občanské sdružení Sobíňov pod vedením Blaženy Petrlíkové.

„Já si iniciativy lidí, kteří dokážou před zkázou zachránit drahou kulturní památku, nesmírně vážím, a jsem proto ochoten v Sopotech zahrát benefiční koncert bez nároku na honorář,” uvádí Sázavou křtěný umělec, který hru na královský nástroj vystudoval na pražské konzervatoři a absolventský koncert měl před rovnými padesáti lety v pražském Rudolfinu.

Autor: Ivo Havlík