VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ve světě je muzikál vrcholem divadelní tvorby, věřím, že se toho dočkám i v Čechách

Havlíčkův Brod – Aleš Kohout z Havlíčkova Brodu, v současné době sólista muzikálové operetní scény J. K. Tyla v Plzni, potkal na své dosavadní, čtyřiadvacet let trvající životní cestě, spoustu správných lidí.

13.12.2011
SDÍLEJ:

Pavel Kohout.Foto: Archiv Pavla Kohouta

Ti ho směřovali a vedli k jeho, zdá se, životnímu údělu. A tím je divadlo a muzika. Lépe řečeno divadlo, scénická hudba a poctivý komercí nezkažený muzikál. Sám vyrostl v muzikantské rodině a dodnes nemůže zapomenout zejména na brodskou Květu Kimovou a její Umělecké centrum dětí a mládeže, kde poprvé poznal kouzlo hudebního divadla. Právě Květě Kimové zasvětil svou uměleckou tvorbu.

Máte za sebou úspěšnou derniéru představení muzikálu Odsouzená Atlantida v Havlíčkově Brodě. Čím jste se na tomto projektu podílel a jak byste ho zhodnotil?
Muzikál Odsouzená Atlantida je mým dílem, které jsem psal pro svou milovanou, dnes už bohužel zesnulou, učitelku Květu Kimovou z někdejšího Uměleckého centra dětí a mládeže (UCDAM). Zároveň se tento muzikál stal i praktickou součástí mé diplomové práce, která mapovala středoškolskou muzikálovou tvorbu u nás. Abych to upřesnil: jsem autorem libreta, hudby a současně jsem celou inscenaci i režíroval. Hodnotit objektivně je tedy pro mě velice těžké, v současné době ještě nemám potřebný odstup.

Nicméně, zkuste to…
Tímto představením jsem žil téměř dva roky, a ač to možná bude znít nadneseně, ovlivňovalo opravdu můj každodenní život. Myslím, že jsme společně s kolegy z bývalého UCDAM nazkoušeli představení, které nemá svou náročností v historii našich muzikálů obdoby. Každý ze zúčastněných vložil do tohoto díla maximum. Od roku 2007, kdy jsme se naposledy na jevišti sešli, při představení, Kdo si vezme Kateřinu?, jsme každý prošli značným osobnostním, hereckým a pěveckým vývojem, který jsme v této inscenaci zužitkovali se vším všudy. Sám za sebe mohu říct, že jsem se obával, jak Atlantidu, jež je naprostým opakem mé dosavadní známé tvorby, publikum přijme. Ovšem překvapivý úspěch potvrzuje, že nová cesta, jíž jsme se vydali, je cestou správným směrem. Cílem nebylo předložit divákovi něco líbivého. Hlavním úkolem bylo šokovat a donutit jej přemýšlet, a to se povedlo.

Chystáte v Brodě nějaký další projekt?
Atlantida dala náš starý soubor, respektive jeho zdravé jádro, které tvoří asi čtrnáct lidí, znovu dohromady. Díky ní jsme opět oprášili náš starý komediální muzikál, Kdo si vezme Kateřinu?, který jsme v létě hráli na státním zámku Žleby. Zároveň naše působení bereme jako pokračování velkého odkazu již jednou zmíněné Květy Kimové. Ona pro mě byla mou uměleckou „matkou“, blízkou přítelkyní a člověkem, na kterého se nezapomíná. Proto chci pokračovat v tom, co měla tak ráda a tím udržovat její památku a práci v Havlíčkově Brodě stále při životě. Takže odpověď na vaši otázku zní ano. Chystáme další společný projekt, lépe řečeno projekty dva.

Které to jsou?
Na březen plánujeme premiéru komedie Bláznivý sen svatojánské noci. Jedná se o jakýsi remake „ucdamáckého“ muzikálu Sen noci svatojánské, jenž měl premiéru v roce 2006. Ovšem nové zpracování dozná mnoha změn a ty z něj dělají inscenaci zcela novou. Jedinečnou, vtipnější, vyspělejší a celkově kompaktnější, než tomu bylo před pěti lety. Na duben pak chystáme premiéru představení, jímž se pouštíme do zcela neprobádaných vod opravdové muzikálové opery. Jedná se o hororový příběh Kráska a netvor. Inspirací se stala starofrancouzská pohádka Kráska a zvíře. Naše zpracování se však od známé pohádky zcela liší, takže si myslím, že diváci budou velice překvapeni.

Plánujete, chystáte? Nebo už rovnou zkoušíte a nacvičujete?
Neplánujeme a nechystáme. Zkoušíme a nacvičujeme. A to obě inscenace současně. Pracujeme také na scénách a kostýmech. Dolaďujeme libreta. Společně s filmovým zvukařem Tomášem Sokolem, ten s námi mimochodem dělal i výše zmíněnou Atlantidu, nahrávám hudbu. Zvuková stránka je velice důležitá a Tomáš je zárukou skutečné kvality.

Zmínil jste se o kostýmech. To je asi pořádné břemeno, viďte?
Je. Ale naštěstí mám velmi šikovnou maminku, která disponuje obrovskou fantazií a navíc se nebojí střihnout do látky. Všech čtrnáct kostýmů pro Atlantidu šila ona. Stejně tak kostýmy pro představení Kdo si vezme Kateřinu? V něm vystupovalo na třicet herců, kteří potřebovali dvaasedmdesát kostýmů! Vzpomínám, že je šila více než rok. Smekám před ní! A to doslova a do písmene. Říkat, že nám připravuje kostýmy pro muzikál Kráska a netvor a komedii Bláznivý sen svatojánské noci, je asi zbytečné.

Vraťme se k vám. Kde a co jste studoval? Popřípadě u koho?
Díky učitelce Květě Kimové z UCDAM, která mi vlastně dala základy skladby i režie, jsem začal poznávat svět hudebního divadla. A ten mě pohltil natolik, že jsem se ho nakonec vydal studovat na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně. Vedoucím našeho ateliéru muzikálového herectví byla naprosto fantastická herečka a pedagožka Sylva Talpová. Vedle této skvělé ženy, jíž taktéž vděčím za hodně, můj profesní život formovali i další pedagogové herectví, zpěvu a tance, jako například Lukáš Rieger, Jana Matyášová, David Strnad a mnoho dalších.

Je vaše profesionální angažmá v Plzni první, nebo jste už někde působil? Hostujete někde?
Vzhledem k tomu, že jsem absolvoval teprve letos, nestihl jsem ještě mnoho angažmá prostřídat. V Plzni jde o mé první místo, vystupuji tam od června. Mým dosavadním působištěm byla Marta, divadelní studio JAMU, kde mě mohli diváci vidět v muzikálech Trůn pro královny, Jedno jaro v Paříži či Marlow. Mimo školu jsem se podílel i na několika dalších projektech, z nichž největší místo zastává role sedmnáctiletého Karla Maye v německém životopisném filmu o známém spisovateli. Co se hostování v jiných divadlech týče, zatím nebyl čas, ani příležitost. Ve svém současném angažmá zkouším své první role, a nechci si toho pro začátek brát moc, abych pak nemohl pracovat s plným nasazením a na sto procent, jak jsem zvyklý. Nejprve se musím nějak zapsat a teprve pak se budu moci porozhlížet dál a vystrkovat, jak se trefně říká, růžky. Už takhle toho mám celkem dost s tvorbou pro soubor v Brodě.

V jaké roli vás mohou plzeňští, popřípadě i jiní diváci v současné době vidět?
V současné době hraji na prknech Divadla J. K. Tyla v Plzni roli Pěška ve známém českém muzikálu Noc na Karlštejně. Od prosince ztvárňuji ve světovém muzikálu Evita roli bratra hlavní hrdinky a také třetího Perónova důstojníka. Pro další inscenace zatím není zveřejněno obsazení, takže budu před čtenáři taktně mlčet. Jediné co mohu říct, je to, že na mě čeká velká herecká příležitost, na kterou se velice těším a kterou chci hlavně pevně chytit „za pačesy“.

Z toho, co jste vyprávěl, vyplývá, že jste vlastně i hudebním skladatelem na volné noze. Jakou hudbu skládáte? Skládáte pro někoho?
Těžko popsat, jaký druh hudby skládám. Od malička jsem velice ovlivněn klasickou hudbou. Operou, operetou, symfoniemi, koncerty. A na základě toho jsem také začal tvořit. Mé muzikály Růže lásky, Sen noci svatojánské nebo Kdo si vezme Kateřinu?, byly vždy jakousi kombinací mezi romantizující melodickou klasikou a líbivým pop-rockem. Ovšem v posledních několika letech začíná má tvorba tíhnout k moderní, disharmonické klasice propojené s tvrdým rockem. Na této symbióze funguje celá Odsouzená Atlantida a to, co v ní bylo naznačeno, chci dále rozvinout právě v Krásce a netvorovi. Ale i přes toto líčení, svůj styl mohu jen těžko detailněji vyhranit. Chci vyjadřovat atmosféru, proto také rád dělám hudební divadlo a scénickou hudbu. Prakticky se za poslední tři roky svou tvorbou pro nejrůznější divadelní inscenace JAMU či mimo ni zaměřuji už jen na toto odvětví. Když jsem například skládal hudbu pro projekt Sonety Williama Shakespeara, každý jsem komponoval v jiném duchu a hudebním žánru. Klavírní variace do Kvapilovy hry Zajatý Éros jsem pro změnu pojal jako impresionistické vykreslení nálady různých obrazů a tak podobně. Důležitá je pro mě především, jak už jsem zmiňoval, atmosféra díla, kterou se pak určitým žánrem snažím vyjádřit. Toť veškerá alchymie.

Kdo je vaším vzorem. Na mysli mám samozřejmě svět opereta a muzikálu?
Možná vás zklamu, ale žádný vzor nemám. Jsou skladatelé, jejichž práce si obrovsky vážím; jejichž nastudování a probádávání jejich tvorby pokládám za základ studia každého mladého skladatele. Od nich se učím, co je správné a co ne, protože nemohu skládat a přitom ignorovat dění kolem. Ale nikdy jsem nezatoužil jít v jejich šlépějích. Samozřejmě, jako každý člověk prožívám různá období, kdy tíhnu k tomu a pak zas k onomu, a děsím se toho, až nastane čas, kdy budu s oblibou poslouchat dechovku. (Usmívá se). Nicméně chci být sám sebou a tak také tvořit.

S muzikály se u nás v posledních letech „roztrhl pytel“. Není jich už moc? Je v tomto žánru stále co objevovat, nabízet?
Podívejte, když mohou kvalitní světoví skladatelé na Broadwayi, West Endu, či kdekoliv jinde stále nabízet něco nového, proč by to nešlo u nás? Hlavní problém autorské muzikálové tvorby v České republice vidím v kvantitě stále stejných věcí. Kdo za posledních pár let přišel s něčím novým? Muzikál se tu tvoří na základě nějakého zaběhnutého principu opakování líbivých leitmotivů; na způsobu stmívačka, světlo a pak na rádoby kvalitních pěveckých hvězdách bez sebemenší herecké průpravy. Tak se stává, že muzikál v očích odborné veřejnosti padá na úroveň pokleslého žánru. Ale to tak vůbec není! Ve světě je to vrchol divadelní tvorby a je smutné, že pár českých muzikálů úroveň tohoto fantastického žánru shodí. Když se tu dobře inscenují světové muzikály, a k tomu díkybohu dochází, tak diváci vidí, že je stále, co objevovat. Jen ty dojmy pak přebije český autorský muzikál, a jsme zase tam, kde jsme byli. Přesto doufám, že se objeví někdo, kdo půjde novou cestou, kdo bude mít odvahu, vymanit se z dosavadních komerčních nároků, z nichž se bojí producenti a tvůrci ustoupit a předvede něco nově velkolepého.

Prozraďte, jak se žije hudebnímu skladateli na volné noze? Podařilo se vám například vydat nějaký hudební nosič?
Začínajícímu skladateli na volné noze se zatím žije tak, že ho živí hlavně herectví. Disků s vlastní hudbou mám doma mnoho, volně prodejná ale nejsou a v republice je vlastní jen pár lidí. Jak jsem už říkal, skládám především scénickou hudbu, občas složím i nějaké ty samostatně stojící písničky, ale draze je neprodávám, tak daleko jsem se ještě nedostal. V tomto ohledu asi nejsem příliš ambiciózní. O prvním velkém, doslova obřím, projektu jednám v současné době. Měl bych komponovat hudbu pro jedno pražské profesionální taneční představení. Protože vše je zatím v podobě imaginace, více se k této tvorbě vyjadřovat raději nebudu. Ovšem už teď je jasné, že práce to bude velice náročná. Nicméně se na ni těším jako malé dítě. Pokud půjde vše podle plánu, bude to zaručeně bomba.

Když jsme v tom „ekonomčinu“. Kde sháníte peníze na své projekty? Na připravované inscenace?
Popravdě řečeno, tuto otázku musím řešit až teď. Ve spokojené době UDCAMu jsem se o financování vůbec starat nemusel. Zpočátku jsme některé věci platili sami. Občas pomohly i dotace z Nadace život umělce a co se týče chystaných brodských inscenací, velice nám pomohlo město Havlíčkův Brod.

Jakou hudbu posloucháte ve svém volném čase?
Dříve to striktně bývala klasická hudba, a to především z konce 18. a později i 19. století. Pak se přidaly muzikály a teď musím přiznat, že poslouchám téměř všechno, kde figuruje velký orchestr. Takže i velké Ghotic - rockové či metalové projekty. Ale zatím jsem nedospěl tak daleko, abych zvládl přežít nesmyslné chrčení do mikrofonu, které připomíná všechno možné, jen ne zpěv. Myslím si, že k tomu ani nedospěji. To začnu dřív poslouchat tu dechovku! (Usmívá se). Hlavním měřítkem je pro mě atmosféra, která z hudby vyzařuje, a pak ten velký symfonický orchestr pojící se s moderními nástroji. Já jsem takový pompézní člověk zbožňující hutný zvuk smyčců, pozounů a horn.

Pocházíte s muzikantské rodiny?
Ano. Pradědeček z matčiny strany byl vynikajícím houslistou a trumpetistou. Vedl dokonce i venkovský orchestr. Maminka hraje výborně na klávesový akordeon. Mladší sestra je klavíristkou a vynikající zpěvačkou. Nikoho proto nepřekvapí, že se mnou spolupracuje na mých výše uvedených projektech. Účinkuje, tančí, vytváří choreografii. A aby byl výčet úplný, nesmím zapomenout na to, že i můj nevlastní otec, mimochodem vlastní v Havlíčkově Brodě obchod s hudebninami, za mlada hrával v Pohledu ve skupině Duo.

A jak jste na tom s hudebními nástroji vy sám?
Považuji se za klavíristu, zvládl bych ale i klávesový akordeon, flétnu a trochu i kytaru.

Autor: Jaromír Kulhánek

13.12.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustracni foto

Řídila auto pod vlivem drog

Ilustrační foto

Z vozidla zmizely autobaterie

Cizinci byli za vloupání už odsouzeni

Havlíčkův Brod – Pět cizích státních příslušníků se pokusilo v Havlíčkově Brodě začátkem minulého týdne odcizit dvě zaparkovaná osobní vozidla, Škodu Favorit a Škoda Felicia. Všichni již ve čtvrtek stanuli před okresním soudem v Havlíčkově Brodě a za své jednání už byli odsouzeni.

Vyhřívaná podložka usnadní nejmenším start do života

Havlíčkův Brod - Dětské oddělení dostalo při příležitosti Dne otevřených dveří přestavěné a zrekonstruované stanice intermediární péče o novorozence dar od Českých drah.

Škola v Golčově Jeníkově je cool

Golčův Jeníkov – Základní škola v Golčově Jeníkově se přihlásila do soutěže s názvem Hlasujte pro naši školu. Naše škola je cool.

Podívejte se na miminka z brodské porodnice a hlasujte v anketě

Havlíčkův Brod - V havlíčkobrodské porodnici přišla na svět další krásná miminka.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení