„Dílo Miloslava Švandrlíka, po jehož prvním vydání na jaře 1969 se na pultech knihkupectví jenom zaprášilo, vyšlo doslova za pět minut dvanáct. Druhé vydání po nástupu normalizace putovalo z brodských tiskáren rovnou do stoupy. Připravený druhý díl koloval léta mezi veřejností jenom v opisech,“ popsal osud knihy havlíčkobrodský historik Miloš Tajovský. Jak zdůraznil, byl to právě nakladatel Josef Čábela, který humoristu Švandrlíka objevil a proslavil.

Jak upřesnil Miloš Tajovský, po velkém úspěchu prvního ročníku festivalu Haškovy Lipnice založil Josef Čábela nakladatelství Lipnickou edici, zaměřenou na humoristická díla renomovaných i začínajících spisovatelů. „Mimo jiné objevil právě Miloslava Švandrlíka, kterému v krátkém sledu vyšly v Brodě první tři knihy. Z chlévů a bulvárů, Krvavý Bill a viola, Od Šumavy k Popokatepetlu,“ dodal Tajovský.

Knihkupectví ve Skleněném paláci

Osud havlíčkobrodského nakladatelství spojený se jménem Josefa Čábely měl ale do humoru daleko. „Knihkupectví v havlíčkobrodském Skleněném paláci tišilo hlad po české knize již za okupace. Zasloužil se o to Jiří Chvojka, rodák z Bučovic. Měl sen, založit vlastní nakladatelství. Splnil se mu až po osvobození,“ zavzpomínal Miloš Tajovský.

Ve Chvojkově nakladatelství vyšly Havlíčkovy básnické skladby Křest svatého Vladimíra, Tyrolské elegie a Král Lávra, ale také dětské knihy O chytré kmotře lišce Josefa Lady s jeho ilustracemi nebo Syn pouště od Aloise Musila s ilustracemi Zdeňka Buriana. „Za pouhá tři léta vydal Chvojka 41 knih včetně reedic a přitom každý rok po obchodní stránce končil v černých číslech,“ podotkl Tajovský.

Po roce 1948

„Chvojkovo nakladatelství po roce 1948 jako jedno z mála nebo možná jediné ze soukromých mimopražských nakladatelství mělo štěstí, že zrušeno nebylo. Transformovalo se v Krajské nakladatelství v Havlíčkově Brodě v rámci tehdejšího Jihlavského kraje, ovšem již bez Jiřího Chvojky. Naštěstí v jeho čele stanul Josef Čábela, který se řemeslu nakladatelského redaktora vyučil právě u Jiřího Chvojky,“ popsal další osudy nakladatelství Miloš Tajovský.

Josef Čábela se s týmem spolupracovníků dokázal prosadit. Podle Tajovského nakladatelství pracovalo po deset let trvání Jihlavského kraje zcela bez dotací a naopak každoročně přinášelo zisk. „Do roku 1960 vydalo 162 publikací v celkovém nákladu 800 tisíc výtisků. Dokázalo, že i regionální literatura může mít u čtenářů úspěch. Knihy vykazovaly na svou dobu vysokou výtvarnou a typografickou úroveň,“ zdůraznil Tajovský s tím, že nakladatel Čábela, byť úspěšný odborník, se musel potýkat s nepřízní tehdejších úřadů. Dokonce byl v roce 1960 odvolán z funkce ředitele. Jeho nástupce si vedl tak špatně, že nakladatelství bylo v roce 1965 v tichosti zrušeno.

„Se závanem pražského jara se poměry v roce 1968 poněkud uvolnily a brodský městský národní výbor se rozhodl nakladatelství obnovit pod názvem Nakladatelství Vysočina v čele opět s Josefem Čábelou. Bohužel v době normalizace v roce 1971 bylo zrušeno. Toho se již Josef Čábela nedožil. Nakladatel, který miloval knihy, zemřel 10. září 1970,“ uzavřel příběh slavného nakladatelství Miloš Tajovský.

Černí baroni

Román Černí baroni Miloslava Švandrlíka popisuje osudy vojáků, kteří byli v 50. letech 20. století v rámci povinné vojenské služby zařazení k takzvaným Pomocným technickým praporům. Nejen z kádrových důvodů, ale později také kvůli zdravotnímu stavu, duševním poruchám nebo kriminální minulosti. Nesměli nosit zbraň, jejich poznávacím znamením byly černé výložky. Po listopadu 1989 se kniha dočkala hned dvakrát filmové podoby.

Faktem je, že Miloslav Švandrlík nikdy u Pomocných technických praporů nesloužil. Teprve roku 1953 narukoval do nástupnické organizace Technických praporů (TP). V těchto zařízeních již však byli přítomni i politicky spolehliví a celkové poměry byly snesitelnější. V PTP sloužili lidé z politických důvodů, nespolehliví, tedy za trest. V TP, kde sloužil Švandrlík, sloužili vojáci, kteří měli velmi sníženou zdravotní kvalifikaci, ale proto, že je armáda nepřijala do bojových útvarů. Takže tito "štáckriplové" plnili hospodářské úkoly.

Knížka se stala velmi populární a pomohla do povědomí veřejnosti dostat samotný fenomén PTP/TP. Na druhou stranu vytvořila falešnou představu o PTP jako „veselé“ vojně plné absurdních situací s pologramotnými nadřízenými, kde vojákům nehrozilo žádné reálné nebezpečí. Bývalí pétépáci tento falešný obraz Švandrlíkovi často vytýkali.