Uskuteční se v zasedací síni městského úřadu Přibyslav 3. března v 17.30. Vstup zdarma. "Do vzdálených končin světa jsem se vydával lovit záhady sám. Tajemství Evropy jsme odhalovali dva. České tajemno dostalo celý televizní štáb. Česko je zemí záhadám zaslíbenou. Přímo na dosah ruky se skrývají četná tajemství, nejen s ryze domácím původem. Některá z nich se dotýkají největších mysterií naší planety. Překvapilo mě, že i na místech, která jsem již dobře znal, jsme najednou objevili něco výjimečného a až sžíravě tajemného,“ říká autor o své nejnovější knize. Její filmovou podobu představí brzy Česká televize.

Je v Čechách ukrytý nejzáhadnější okultní objekt světa? Kde spočívá Bič Boží? Jaké poselství zašifrovali templáři do unikátních maleb kostela sv. Jana Křtitele v Jindřichově Hradci? Jak blízko jsme rozluštění Voynichova rukopisu? Kde se nacházela tajná laboratoř císaře Rudolfa II? Co můžeme říct o autorovi Ďáblovy bible? Jaká tajemství skrývají útroby Žuráňské mohyly? Bylo tajemné světlo v Miličíně jen ojedinělým zjevením, nebo k podobným úkazům došlo i jinde? Arnošt Vašíček nabízí možné odpovědi na tyto a další vzrušující otázky.

Arnošt Vašíček (narozený 27. srpna 1953 Ostrava) je český spisovatel, záhadolog a scenárista.ystudoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze, obor Filmová a televizní žurnalistika. Jeho hlavním zájmem jsou záhady, avšak zabýval se i námořním jachtingem a zúčastnil se tří námořních expedicí. Během svých cest za záhadami navštívil mnoho zemí, kde hledá mimo jiné i důkazy o mimozemských civilizacích na Zemi. Studuje i dosud nezaniklé primitivních kmeny v různých koutech Země, které žijí prakticky na úrovni doby kamenné, například Veddy na Srí Lance, Dajáky na Borneu, Dani na Irian Jaya, Mentawaje na ostrově Siberut, Dogony v Mali, kmen Kubu na Sumatře nebo Antanosy na Madagaskaru.

Svou tvorbu soustředí spisovatel také na Česko, kde se odehrává děj několika jeho knih (např. Strážce duší). Sám se také snaží rozluštit Ďáblovu bibli ve svém díle s názvem Tajemství Ďáblovy bible. Pro Českou televizi napsal dva známé seriály s názvem Planeta Záhad a Setkání s tajemnem. Dílo Strážce duší, které bylo původní knižní dílo, bylo také adaptováno do podoby televizního seriálu. Za svoji tvorbu a názory se ale nevyhnul kritice.

Arnošt Vašíček byl kritizován hlavně za svou knihu Tajemství Ďáblovy bible na stránkách Českého klubu skeptiků Sisyfos. Autor článku Libor Gottfried, archivář a historik, se například pozastavuje nad tím, jak Vašíček dospěl k tomu, že v Ďáblově bibli (zvané i jako Codex gigas) je satan znázorňován neobvykle.

Arnošt Vašíček na tuto kritiku reagoval: „Největší rukopisnou knihu na světě Kodex gigas skutečně obklopuje celá řada nejasností. Obraz ďábla, který dal knize jméno, se naprosto vymyká podobě Satana, jak byl ztvárňován v l. polovině 13 století, kdy rukopis vznikl, a dokonce odporuje „oficiálnímu popisu“ uvedenému v bule papeže Řehoře IX. Pekelník z Kodexu gigas sedí na bobku, je oděný do bederní roušky a na hlavě má turban. Jeho barva je stejná jako u bederní roušky, takže rozhodně nelze tuto pokrývku hlavy považovat za vlasy, jak se nám L.Gottfried snaží podsunout. Neobvyklých prvků, typických spíš pro vzdálené východní země než Českou kotlinu, si již v 19. století povšimnul badatel J. Pečírka. Podle jeho názoru může jít o vyobrazení hinduistického boha tance". Libor Gottfried se také podivoval Vašíčkovu názoru, že jediná, na prvý pohled prázdná schránka, je možná pokryta neviditelným inkoustem.:„Ve středověku, například v 13. století, neměli ještě potrhli blázni, kteří by snad zapisovali nějaké magické formule, potřebu psát neviditelným inkoustem. Vždyť kdo kromě nich, tj. mnichů v klášteře, vlastně tehdy uměl číst, a kdo se k takové knize někdy v životě dostal? Představa o neviditelných inkoustech ve středověku je naivní a hloupá.“

Dále Arnošt Vašíček odpověděl: „Byl tedy hlupákem i Plinius, žijící v 1.století, když ve svém známém díle Naturalis historia píše, že rostlinné mléko (z rostliny tithymallus) lze využít jako neviditelný inkoust? Byl stejným pitomcem i básník vidius, který uvádí podobnou zmínku v Umění lásky? A co řecký vědec Filio byzantský? Spletl se ve své úvaze o inkoustu, vyrobeném z duběnek? Arabští chemici byli už po roce 1000 přeborníky v tomto oboru. Ve středověku neviditelné inkousty využívali evropští písaři tajných diplomatických zpráv. Porta jim věnoval celou knihu svého díla Magia Naturalis. A ostatně i Umberto Eco nechává své středověké mnichy psát citronovou šťávou.“