Martin VopěnkaZdroj: se souhlasem Martina Vopěnky

Děti jako čtenáři

Čtení pracuje s něčím, čemu ani to nejbohatší filmové studio nesahá po kotníky. A to je naše představivost. Příběh zprostředkovaný psaným textem přichází do naší mysli, která si jej dotváří. Jazyk je základní nástroj myšlení. Čtení psaného textu kultivuje i naši schopnost užití jazyka, což dále souvisí s logickým uvažováním. Logika jazyka je stejně přísná jako logika matematiky. Formulováním první myšlenky dítě plní svůj první úkol na poli logického uvažování.

Tím se dostávám k tomu nejpodstatnějšímu – a to je čtenářství dětí. Pro rozvoj myšlení, schopnosti vyjadřování a tvořivosti je čtení naprosto zásadní.

Martin Vopěnka, spisovatel a nakladatel

Spisovatelka Alena MornštajnováZdroj: Deník / Martin Divíšek

Čtení a já

Ráda píšu a ještě raději čtu. Knihy jsou úžasné tím, že v jejich textech nachází každý čtenář něco jiného. Čte knihu pod vlivem vlastního života, vidí ji pod úhlem svých životních zkušeností, soudí podle svých měřítek. I když všichni čteme jeden text, jednu knihu, každý máme před očima něco jiného. Ta místa, která jsou v textu nedořečená nebo nedovysvětlená, doplňujeme svou fantazií, a tím vlastně spolu s autorem příběh dovytváříme.

Alena Mornštajnová, spisovatelka

Spisovatelka Irena Obermannová.Zdroj: Deník/Martin Divíšek

Nová gramotnost

Proč je dobré číst? Řeknu asi něco kacířského, ale já nevím. Dívám se, co se kolem děje, a pozoruji, že se čte opravdu mnohem méně. Ale nejsem si jistá, že je to takový malér, jak se tvrdí.

Připadá mi, že přichází nová gramotnost. A že gramotnost to je. Svět kolem nás se strašně rychle mění, málokdo mu rozumí. Já se snažím sledovat hlavně směr, jakým se věci ubírají. A vůbec mi nepřipadá, že by všichni z těch, co nečtou, byli hloupí. Znám mnoho mladých lidí, kteří nečtou, a přesto lze říci, že jsou vzdělaní. Znám mnoho intelektuálů, kteří „čtou jinak“, poslouchají podcasty, audioknihy, sledují seriály. Knihy se víc poslouchají, i já je víc poslouchám, než čtu. Lidé se hodně dívají na filmy, vybírají si, co chtějí vidět, už nepotřebují, aby jim někdo sestavoval televizní program na večer, říkal, co je dobré a co ne, dokážou to sami.

Ale na druhou stranu musím zdůraznit, že se nedomnívám, že by ona stará dobrá gramotnost, tedy četba knih, zašla na úbytě. Tak jako vše podstatné bude koexistovat s ostatními gramotnostmi. Počet lidí, kteří čtou, se možná zmenší, ale nemusí to nutně znamenat, že populace zhloupne.

Alespoň tedy doufám.

Irena Obermannová, spisovatelka, scenáristka a dramaturgyně

Tereza SemotamováZdroj: se svolením Terezy Semotamové

Útěk do fantazie

Ke čtení se uchyluju pragmaticky. Unikám tak od svého života k příběhům a pohledům na svět jiných lidí, což mě často uklidní a občerství. Tím se vracím zpátky sama k sobě. Světová a česká literatura je pro mě parta kamarádů a kamarádek, od kterých se dá leccos dozvědět. Některé ráda čtu a jsem zvědavá, co je u nich nového. Takže bych se spíš ptala: proč je nedobré nečíst? Pořád někde slyším, že lidi nemají čas číst. Znamená to, že dávají prioritu jiným aktivitám. To mi přijde škoda.

Tereza Semotamová, spisovatelka a překladatelka

Eva TurnováZdroj: Profimedia

Kniha je věrný přítel

Člověk žije celý život převážně ve své hlavě. Jakmile sáhne po knize, je rozhodnutý, že si do své hlavy na čas někoho pouští.

Když je knížka dobrá, vždycky mi přinese úlevný pocit z poznání, jak jsme všichni podobní a rozdílní zároveň. Právě ta kvintesence blízkosti a jinakosti mě rozechvívá a probouzí ve mně hluboký cit. Knížka je jako věrný pes, který navíc nevyžaduje vyvenčit. Jako přítel, který neobtěžuje slovními výlevy a hází nám jen samé perly. Je spousta spisovatelů, které považuju za přátele, aniž bych je osobně poznala, a vlastně po tom ani netoužím… Abychom to těmi slovními výlevy nakonec nepokazili.

Eva Turnová, spisovatelka a hudebnice

Pavel BryczZdroj: se souhlasem Pavla Brycze

Proč číst knížky v nečitelné době

Když doba je nečitelná, spásou pro mozek, který touží pochopit, je útěk do samoty a čtení knih. Čtení má výhodu pobytu na poušti. Člověk si utřídí myšlenky. Sám. A zároveň není osamělý. Partnerem je mu druhý mozek. Spisovatel s velkým S. Právě jsem dočetl „Dobu z druhé ruky. Konec rudého člověka“ od Světlany Alexijevičové. Ano, vypadám po přečtení vyšťaveně, jako postava z obrazu Filly Čtenář Dostojevského. Ale nikdo mě ani párem volů nepřesvědčí, že barbarství zastaví přejmenování ruské zmrzliny.

Pavel Brycz, spisovatel