Dosud málo doceněný český malíř se v Chotěboři narodil 26. října 1900 a prvních šest let života bydlel na místním železničním nádraží. Vlak také symbolicky jeho život v nedožitých 40 letech ukončil.

Jako sedmiletý se Rykr s rodiči přestěhoval z Chotěboře do Kolína. Po maturitě nebyl přijat na Akademii výtvarných umění, a tak si zvolil filozofickou fakultu s obory dějiny umění a klasická archeologie, studium zakončil v roce 1924 doktorátem. Avšak stále se výtvarně zdokonaloval jako samouk. V letech 1925-27 byl dokonce scénografem Národního divadla.

„V depozitáři našeho muzea máme třiačtyřicet Rykrových olejů na plátně. Městu Chotěboř je po druhé světové válce věnoval malířův otec Otakar Rykr. Všechny obrazy díky mimořádnému pochopení městského zastupitelstva nyní postupně opravuje akademická malířka Theodora Popová v Ateliéru restaurování malířských výtvarných děl Akademie výtvarných umění v Praze," řekla Deníku vedoucí muzea Pavla Benešová.  Za poměrně krátkého života Rykr vytvořil dílo, které rozmanitostí a nezařaditelností nenacházelo u soudobé kritiky pochopení.

Byl solitérem české avantgardy, jedním z věčných hledačů dokonalosti a pravdivé formy.  Nejvýznamnější byla jeho takřka celoživotní spolupráce s čokoládovnou Orion. Rykrův přebal Kofily s figurkou mouřenína s šálkem kávy přetrval dodnes, jen nemnozí vědí, že ho mezi válkami vytvořil právě Rykr.

Neklid duše malíř zažehnával cestováním. Podnikl řadu výprav do Řecka, Nizozemska, Francie, Belgie, na Mallorcu. Jeho nejoblíbenějším dopravním prostředkem byl vlak. Symbolizoval mu únik, vykročení z dusna tíživých skutečností, jejichž řešení není v silách jediného člověka.  V zimním odpoledni 15. ledna 1940 se Rykr v obavě před Gestapem vydal po železniční trati vstříc rychlíku a své dobrovolné smrti.

Náhlý konec umělce zaskočil všechny jeho blízké. Samozřejmě nejvíc jeho manželku – spisovatelku Miladu Součkovou. Ta jako vdova po válce působila na velvyslanectví Československa v USA, odkud se po Únoru 1948 do vlasti již nikdy nevrátila.

Ivo Havlík