Kapela obdařená jedním z nejpoetičtějších anglických názvů, co znám, zahájí hlavní sobotní program festivalu. Pojďme si o nich šeptem něco říct…

Chotěbořská kapela SHOUT THE BLUES BAND, která v letošním roce oslaví dvacet let od svého založení, sází na předělávky bluesových skladeb, často neznámých autorů. Což dělali i takové bluesové ikony jako B.B.King nebo "docela dobrý kytarista" Eric Clapton. Skladby Sunrise a Sky is crying v podání "Shoutů" si můžeme poslechnout na profilu kapely na bandzone.cz.

Poprvé a na dlouhou dobu naposledy jsem SHOUT slyšel někdy na přelomu století na jisté bluesové akci v legendárním havlíčkobrodském klubu VAGÓN. Kapela deset let nevystupovala, ale před necelými dvěma lety v původním složení obnovila činnost a začala znovu koncertovat. Tuto příležitost nemohli pořadatelé festivalu, který dává prostor především kapelám z regionu Vysočiny, nechat dlouho bez povšimnutí…

Kapela vystupuje v tomto složení:
Libor LORENC - kytary
Kateřina Agudelo RAMÍREZ - zpěv
Jan CAKL - baskytara
Jan MYŠKA - bicí nástroje

Nepřehlédnutelnou osobností kapely je zpěvačka Kateřina Agudelo Ramírez, která s kapelou začala zpívat v šestnácti letech. Katka společně s majitelem vyhlášené chotěbořské restaurace Panský dům Pavlem Halamou stála v posledním roce a půl za pozoruhodným projektem hudebního klubu Tančírna, který rozčeřil chotěbořské vody.

Dramaturgové festivalu STOCK DOBROHOSTOV se letos vytáhli! Nejen že STOCK představí dva dny po sobě dvě největší české legendy žánru jižanského rocku (Žlutý pes, Pumpa), ale každý z těch dní zahájí bluesová kapela! Druhá z nich, SHOUT THE BLUES BAND, vystoupí v Dobrohostově poprvé.

Rozhovor s Katkou

Katko, nikde jsem tu informaci nenašel… hrajete ve stejném složení celých (přerušených) dvacet let? Byl SHOUT THE BLUES BAND Tvoje první kapela, resp. jaké jsou Tvé hudební začátky?
Do kapely mě tenkrát přivedl Tomáš Pavlas, který s námi původně hrál na baskytaru. To jsme ještě nebyli Shout, ale Vraždy v čínské čtvrti. Srdcem kapely byl Marcel Kříž a Libor Lorenc. Libor dělal muziku a Marcel psal texty. Bylo to blues s trochou psychedelie. Užili jsme si krásné roky. Jezdili jsme po všech čertech a já namísto zpěvu tenkrát skončila u kláves. Bavilo nás to. Marcela ale život nasměroval někam jinam, chtěl se realizovat jinak a z kapely odešel. Přemýšleli jsme, co budeme dělat, až někoho napadlo, že budu zpívat já… :) No, začátky byly docela těžký. Nevěděla jsem, jak to pojmout, ale myslím, že časem jsme se nějak sehráli. Změnili jsme repertoár, aby mi více vyhovoval a změnil se také název kapely. Od té doby jsme ve stejném složení vystupovali jako Shout The Blues Band. Vítr nám ovšem odvál po čase i našeho basáka a tehdy do kapely vstoupil Honza Cakl. Musím ale říct, že se včlenil mezi nás výborně a v tomto složení hrajeme dodnes. Za to jsme všichni rádi.

Jak si rozumíš s muzikanty, kteří jsou „jiný ročník"? Pokud můžeme nahlédnout trochu do zákulisí kapely… vím, že SHOUT THE BLUES BAND zastupuješ navenek. Kdo se ale stará o zkoušky, výběr repertoáru a podobně?
Jak už tady bylo zmíněno, hraju s klukama "odjakživa", od svých šestnácti let. Za ten čas se z nás stali skvělí kamarádi a ani jeden z nás si, myslím, nedovede představit, že by hrál s někým jiným nebo jako nájemný muzikant v několika kapelách. Neděláme to. Věkový rozdíl vůbec nehraje roli. Všechno je to o lidech… Co se týká repertoáru, na skladbách se vždy domlouváme, každý může přinést, co by se mu líbilo. Nicméně hlavní slovo má vždy kapelník! A to je u nás Libor Lorenc. Všechny aranže, technické věci a zkoušky jsou pod jeho vedením a my mu věříme, protože to dělá sakra dobře! :) Feeling je ovšem na každém z nás. Libor nám dává prostor k vlastnímu projevu, nemusíme se stylizovat do něčeho, co nám nesedne a tak je všechno daleko přirozenější.

Máte v repertoáru hodně bluesových předělávek a myslím, že všechny jsou v angličtině. Je to záměr? Cítíš se v angličtině lépe?
Ano, je to záměr. Angličtina k blues prostě patří! A navíc mi sedí mnohem víc než čeština, je tak nějak zpěvnější… Vlastně si ani nedovedu představit, že bych měla zpívat česky.

Nepřipravujete rozšíření repertoáru o vlastní skladby? Neuvažujete po tolika letech koncertování o nahrávání ve studiu?
Vlastní skladbou je již zmíněná píseň Sunrise, kterou najdete na Bandzonu. Chtěli bychom časem repertoár rozšířit o vlastní věci, ale jak jistě víš, je to spousta času a ten nám jaksi všem chybí. Stejné je to i s nahráváním. Jakmile bude trochu volněji, rádi bychom nějakou nahrávku ve studiu zrealizovali.

S velkým zájmem sleduji projekt Tančírny, kde jsi ještě do nedávna zajišťovala dramaturgii i produkci. Vím, že velkou bolestí klubů je návštěvnost především u méně známých kapel. Jak se Tančírně v tomto směru daří?
Jistě, návštěvnost je problém všech klubů. Ale musím říct, že se lidi do Tančírny docela naučili chodit. Někdy to bylo s návštěvností lepší, někdy horší. Na známá jména ale přijdou vždy. Máš pravdu, že s méně známými kapelami je trochu problém. Důležité je neodbývat propagaci, snažila jsem se poctivě dělat pozvánky na Facebooku, odkazy a všechno možné o kapele, aby se vědělo, jak dobrá ta kapela je. V Tančírně jenom letos proběhlo několik skvělých koncertů. Například T4 (Roman Dragoun, Vláďa Guma Kulhánek, Standa Klásek Kubeš, Martin Kopřiva) nebo skvělá kapela z Anglie The Southern Blues Kings! Tahle kapela hrála v Tančírně už loni a měla obrovský ohlas, proto jsme kluky letos opět pozvali. Velkým zakončením sezóny před prázdninami bylo vystoupení Michala Prokopa s kapelou Framus Five. Koncert byl beznadějně vyprodaný. Tohle byla skvělá zkušenost, ráda na ten rok a půl budu vzpomínat!

V květnu jste hráli v Kolíně na 5. ročníku mezinárodní hudební akce Southern Rock & Blues. Jak složité bylo dostat se do programu takové akce?
Věřím, že jsme prošli náročným výběrem, protože tato akce je velice prestižní. Byla jsem se v Kolíně na festivalu Southern Rock and Blues podívat už loni a musím říct, že jsem byla vážně nadšená. Skvělá muzika odpoledne a hlavně večerní program stál za to. Navíc jsem potkala dobré lidi, čehož si v dnešní době cením víc než čehokoliv jiného… Pořadatelé celého festivalu za celý rok udělají spoustu práce, aby další ročník mohl proběhnout.

Máte bezkonkurenční cit pro dokonalý název kapely! Vraždy v čínské čtvrti bych si býval šel poslechnout ze zvědavosti už jenom kvůli názvu. Katko, děkuji za rozhovor a těším se na Vaše premiérové vystoupení v Dobrohostově!

(dop)