Hlavní organizátor brodského festivalu Jiří Svoboda sobotní program nazval „Ženy hrdinky“, protože to byly právě ženy v hlavních rolích, které všechny tři filmy spojovaly. Dokument Ženy s náušnicemi ze střelného prachu příchozím přinesl svědectví o boji s Islámským státem očima irácké novinářky Núr Al-Helli. Ta se rozhodla vyzpovídat manželky mužů, které Islámský stát zabil nebo kteří se přidali na jeho stranu.

Po něm se ujala slova zmiňovaná novinářka. „Na mě to působilo jako by to byl náš vlastní film. Pohybujeme se ve stejném prostředí, ve stejných táborech a mezi stejnými lidmi, ve stejných situacích. Naštěstí se mi ale nestalo, že by vedle mě někoho zabili,“ líčila své zážitky Markéta Kutilová.

Cesty do Sýrie a Iráku jí dle jejích slov vzaly iluze. „V posledních dvou letech se hodně zaměřujeme na manželky džihádistů, děláme s nimi rozhovory a sledujeme jejich osudy. Za tu dobu, co tam jezdíme, tak jsme hodně zcyničtěli, začali jsme více chápat souvislosti a už to nevidíme tak černobíle,“ pověděla Kutilová.

„Dost často nám třeba brečely do kamery a hrozně toho litovaly. Jelikož se ale snažíme o objektivitu, bavili jsme se nejen se samotnými ženami, ale i s vyšetřovateli, kteří znají jejich příběhy i z druhé strany. Pro nás byl pak trošku šok v tom, jak strašně lžou a vymýšlí si své příběhy. Jak se snaží novinářům podat lepší stránku jich samotných,“ podělila se novinářka o své zkušenosti.

Pak prý zjistili, že příběhy žen jsou úplně jiné. „Třeba jedna ženy z Alžírska nám strašně brečela do kamery, říkala, jak se chce zabít a všeho lituje, a pak jsme se o ní dozvěděli, že je to jedna z největších džihádistek a dokonce v Rakce řídila výrobu min. Takže vůbec není tak nevinná, jak předstírala. To bylo trošku prozření. Toto vám neřeknou, to si všechno musíte zjišťovat z jiných zdrojů,“ zavzpomínala Kutilová.

„Markéta Kutilová je pravděpodobně nejznámějším českou válečnou reportérkou z oblasti severní Sýrie a Iráku. Oslovit jí jako hosta k těmto filmům byla naše priorita. Besedy s ní jsou tradičně poutavé a zajímavé, což je vlastně i důvod, proč takovéto osobnosti oslovujeme. Na festivalu Jeden svět Havlíčkův Brod nebyla poprvé. Její jméno dokáže vzbudit zájem nejenom o tématiku blízkovýchodních konfliktů a terorismu, ale i následné pofilmové diskuze. Takže zájem diskutujících mě tak úplně nepřekvapil,“ sdělil Jiří Svoboda.

Sobota ale byla, co se návštěvnosti týče, oproti pátku trochu slabší. „Účast zřejmě ovlivnilo krásné počasí. První dokument tak navštívili pouze dva diváci. Popularita Markéty Kutilové, která byla hostem k dalším dvěma projekcím, rozhodně zvýšila zájem o sobotní část festivalu. Film Ženy s náušnicemi ze střelného prachu navštívilo šestadvacet diváků a o dokument Na jejích bedrech měla zájem téměř padesátka diváků. Sobotní večer uzavřel úžasný koncert kapely Tuesday Tunes, který přilákal další posluchače,“ řekl Svoboda.

A který dokument sklidil největší úspěch? „Určit měřítko úspěchu u dokumentů se silnou a emocemi nabitou tématikou války, terorismu a žen hrdinek je velmi obtížné. Podle ohlasů a ukápnutých slziček to byl dokument Na jejích bedrech. Podle námětu a následné diskuze zase film Ženy s náušnicemi ze střelného prachu,“ dodal Svoboda.