„Cítím se moc dobře, i když člověk se nemá nikdy radovat před koncem, ale myslím, že všechno zatím probíhá podle plánu. Všichni pozvaní hosté už přijeli. Před chvílí jsem se dozvěděla, že před vchodem stojí fronta a na první besedu kolem deváté ráno bylo plno,“ svěřila se hlavní pořadatelka veletrhu Markéta Hejkalová, poté, co Ostrov zažil v pátek návštěvu snad nejvzácnější, prezidenta Václava Klause, který čtenářům podepsal svoji knihu Zápisky z cest. „Bylo to velmi příjemné setkání. Měla jsem z toho samozřejmě obavy, ale pan prezident byl úžasný. Nejen že veletrh pochválil, ale bylo na něm vidět, že on sám má knihy rád a že se mezi nimi dobře cítí,“ zavzpomínala na setkání s hlavou státu Markéta Hejkalová.

Tak trochu „sviňa“

Na chodbě a za paravánem přečetl posluchačům několik kapitol z knihy Tatínek není k zahození režisér a dramatik Arnošt Goldflam. Hrdinou jednotlivých příběhů všedního života je tatínek, který z každé šlamastiky vybředne díky svému důvtipu a odvaze. Autor tak pomáhá všem tatínkům vylepšit jejich někdy trochu pošramocený domácí obraz.

„Když se mi narodil můj synek, oslovili mě z rozhlasu, abych napsal takové večerníčky. Vzpomněl jsem si na improvizované pohádky, které jsem vyprávěl své dceři Sylvě. Napsal jsem jich víc, chopili se toho nakladatelé, až vyšla kniha Tatínek není k zahození, vlastně pohádky pro syna. Kupodivu získala cenu Magnesia Litera za nejlepší knihu pro děti. Tím jsem se dostal do ráže,“ zavzpomínal na svoje spisovatelské začátky ve světě dětské literatury Arnoš Goldflam. Populární herec s vizáží starosvětsky laskavého hosta prvorepublikové kavárny, který ale o sobě kupodivu tvrdí že je „tak trochu sviňa.“

Maskována kšiltovkou, místo záplavy černých kudrn chlapecký sestřih. V takové podobě spisovatelku Irenu Douskovou autorku knihy Hrdý Budžes poznal na první pohled málo kdo. „Četla jsem vždycky ráda a moc. Teď je to z poloviny beletrie a z poloviny historická literatura,“ konstatovala spisovatelka, která se prostřednictvím literatury vyrovnává se svými židovskými kořeny. Za svoji nejmilejší knihu považuje Hrdého Budžese, která je podle jejích slov autobiografická jen zčásti, zbytek je literární fabulace a druhou knihu Goldstein píše dceři, která je autobiografií skutečnou