„Radomír Dvořák se věnuje především tvorbě ze dřeva a kamene, okrajově pak pracuje i s dalšími materiály, jako je bronz, měď, beton, papír či textilie. Pro jeho dílo je typické permanentní hledání nových tvarů a následné experimentování s nimi. Nebrání se podnětům přicházejícím zvenčí, což činí jeho tvorbu různorodou a stále živou. Jeho díla jsou postavena na historických vzorech, odrážejí však autorovy výtvarné názory a celkový přístup k životu. Jsou vstřícná a srozumitelná. Řada umělcových prací si proto našla cestu nejen za hranice regionu, ale i do zahraničí.“

Takto charakterizuje tvorbu Radomíra Dvořáka Lenka Cardová ve svojí bakalářské diplomové práci s názvem „Mente et malleo: Tvorba sochaře Radomíra Dvořáka“.

Nejznámější Dvořákovy monumenty
Zlatý voči, Ústa pravdy, Bretschneiderovo ucho (Lom Lipnice nad Sázavou), Hlava XXII (U Dolního Města) Klíče Památník 17.listopadu(Jihlava) KOMUNIKACE(Brielle) KŘÍŽEM KRÁŽEM (Jihlava) TRIVIUM (TROJCESTÍ u obce Štoky) TU A TAM (Jihlava)

„Tak jsem zkusil pár věcí ze dřeva, no a tím to vlastně začalo,“ řekl o sobě autor, který si život bez umění nedovede představit a tvorbu vnímá jako nutnost. Ještě dnes jsou k vidění v parku nemocnice Havlíčkův Brod jeho dřevěné sochy křehké Tři grácie podpírající střechu altánku. Ovšem současná Dvořákova tvorba je mnohem masivnější.

U příležitosti autorových šedesátin uspořádalo Muzeum Vysočiny v Havlíčkově Brodě výstavu s názvem Dvořákovy vylomeniny. Kromě toho se mohou obdivovatelé Dvořákova díla koncem dubna zúčastnit výletu do Lipnice nad Sázavou, kde jsou k vidění originální Dvořákovy sochy, například Národní památník odposlechu věnovaný dobám minulým. Obrovský reliéf nazvaný Zlatý Voči s Bretschneiderovým uchem a Ústy pravdy tvoří jedinečný soubor. Oči jsou vytesány do výřezu tvaru oka o šířce 3,5 metru, zarámovaného do trojúhelníku coby připomínky oka Božího.„Snad proto, aby nad námi mohlo být jednou, až toho bude třeba, přimhouřeno,“ vysvětlil Dvořák u příležitosti odhalení díla. Jedna duhovka oka je dokonce otočná.

Unikátnost díla je i v jeho zasazení do žulových stěn lomů. Zatímco při tvorbě dvou předchozích pracoval Dvořák s pevnou půdou pod nohama, u posledního byl zavěšen na plošině jen několik centimetrů nad hladinou vody.

„Někdo mi radil sochat další tělní části, třeba řiť mocných. Do toho se mi nechce a doufám, že nikdo nebude mít ten blbý nápad, aby na mě navázal. Tyhle tři věci snad oživí lomy, aniž by jim to ublížilo,“ konstatoval Radomír Dvořák s tím, že nechce, aby se z uměleckých děl stalo panoptikum.

Hned naproti areálu společnosti Granit si návštěvníci Lipnice mohou zase posedět v žulovém obýváku vážícím pět tun. Obývák je zabydlený idealizovanou sochou manželky spisovatele Jaroslava Haška Jarmilou Mayerovou

Na díle složeném z masivních žulových hranolů sám autor odpracoval asi 156 hodin.

„Zbytek vytvářeli dělníci z Granitu, kteří měli občas chuť mě zabít, protože šlo o práci velmi složitou a náročnou," podotkl Dvořák. Jak přiznal, pustil při tvorbě naplno uzdu fantazii. Celé dílo nabízí množství jinotajů, hádanek a symbolů. Například socha manželky Jaroslava Haška, Jarmily Mayerové, má na krku klíč.

Tvorba Radomíra Dvořáka přesahuje hranice. Od dubna roku 2016 pracoval sochař na dvojici pískovcových bloků, které jsou dnes umístěny na kruhovém objezdu v nizozemském městě Brielle, partnerském městě Havlíčkova Brodu. Dílo pojmenované Komunikace je vytvořené z Božanovského pískovce, který patří k nejkvalitnějším v Evropě.

Radomír Dvořák nechává divákům vždy dostatek prostoru k vlastním závěrům a baví se pak následným dialogem nad výsledky jejich hledání. Interpretace díla je pro něj zábavou, a to naprosto nezávaznou. Ať se klidně pobaví i jiní,

Radomír Dvořák se narodil v Havlíčkově Brodě jako jediné dítě v rodině předsedy místního národního výboru a učitelky základní školy. Přestože nikdo ze členů rodiny netíhl k umělecké činnosti, zkoušel Radomír už od dětství tvořit. Protože rodiče nepodporovali jeho touhu po uměleckém vzdělání, hledal Dvořák po gymnáziu studium s teoretickým zaměřením, avšak co nejblíže svým výtvarným zájmům. Vystudoval tedy Pedagogickou fakultu v Hradci Králové, kombinaci oborů český jazyk a literatura, výtvarná výchova. K přijímacím zkouškám se připravoval u keramika Václava Černocha, absolventa Střední uměleckoprůmyslové školy v Bechyni. Během studií na vysoké škole ho pak nejvíce oslovil malíř a grafik Bořivoj Borovský, sám Dvořák však říká, že žádný z jeho učitelů nebyl natolik výrazným inspirátorem jeho současné tvorby, aby jej vyzdvihoval. Během svého tvůrčího vývoje naopak spíše pohrdal autoritami a snažil se hledat vždy vlastní, osobitý přístup tak, aby pro něj bylo umění zábavou. Vysokoškolské studium Radomíra Dvořáka nasměrovalo také k pedagogické činnosti, které se částečně věnuje dodnes.