O tři roky poději se tam z Prahy přestěhoval natrvalo s celou rodinou.  V Kochánově jeden z největších žáků slavné Mařákovy krajinářské školy prožil druhou polovinu tvůrčího života a jeho paleta tam nakonec osiřela.

Mistr ve vsi zemřel 1. srpna 1958 ve věku 86 let, pochován je na světelském hřbitově. V Galerii Goltzova tvrz v Golčově Jeníkově je do 9. prosince výstaven průřez Panuškova díla a od 14. prosince bude možné shlédnout jeho velkou výstavu v Galerii výtvarného umění v Havlíčkově Brodě.  Oba výtvarné salony, první soukromý a druhý státní, tak důstojným způsobem připomenou letošní 140. výročí Panuškova narození.

„Některé obrazy pro naši výstavu, která u nás překlene Vánoce a Nový rok nám v Goltzově tvrzi slíbili zapůjčit," řekla ředitelka havlíčkobrodské galerie Hana Nováková o spolupráci obou výstavních domů.
Kurátor expozice v Golčově Jeníkově, Ladislav Málek, ví, že Panuškovy „vysočinské krajiny" jsou v okolí v mnoha domácnostech.

Často zpodobňoval Lipnici a Melechov

„My jsme se rozhodli představit Jaroslava Panušku nejen jako krajináře, ale jako malíře, jemuž bylo blízké hledání nových směrů, a proto na naší výstavě převažují díla dnes velmi ceněná pro svoji, ve své době, odvahu a nadčasovost. Přijďte se podívat a prohlédnout si čarodějnice s hejny havranů, vodníky a jiná strašidla. Projděte se mezi obrazy se stády mamutů a staroslovanskými hradišti", dodal Málek.

V Kochánově Panuška maloval především hrad Lipnici, například v trvalé expozici havlíčkobrodské galerie je vystaven obraz požáru lipnického hradu, na němž oheň po střeše rozfoukal bájný červený kohout. Zpodobňoval také vrch Melechov a další motivy z okolí a starý dub před srubem. Je známo a připomíná to i pamětní deska na světelském železničním nádraží, že Panuška v roce 1921 na Lipnici přivezl Jaroslava Haška a Josefa Ladu. Spisovatel tam už svůj život dožil, první ilustrátor Švejka za jeho tvůrcem na Lipnici z Prahy rád jezdil.

Ladislav Málek na úvodní místo katalogu Panuškovy výstavy v Goltzově tvrzi zařadil faksimilii téměř přesně 90 let starého dopisu. S domicilem „Lipnice u Světlé nad Sázavou" a datem 14. prosince 1922 Hašek svému příteli s poetickou licencí sobě vlastní sděluje: „Drahý Panuško! Je směšné pro nás tvrdit něco… Kdo věří u nás, co nám píšeš, že sníh již sešel, bláto je? Když ze sněhů zde vyhrabují tiše s muzikanty jich ladné hoboje, když vracejí se z muzik domů, bouř sněhová je zastihne. Vím, otče, že Ti při té zprávě Tvé dobré srdce zajihne. Jsou závěje zde sáhu výše, den každý najdou někoho, jenž ubývá, že zmrzlý chudák z tohoto světa do světa onoho – (Licencia poetica!) Mráz je zde strašný, kosti praští, ať hrom hned do mne řádný praští, když lhu Ti procent jenom deset! Vše pod sněhem, řad vesnic zmizel, Kejžlice, Hora už jsou zaváty, na hody prasečí k nám přišel finančník z Brodu, lotr proklatý. S životní pohromou již sype pokuty, svou mámu udal, nezdanila svini, tak chcípáme zde nevinní i vinní… Tvůj Jaroslav Hašek".

„Hanuškovým druhým domovem se stal v roce 1923 kopcovitý kraj Vysočiny, jejž možno přehlédnout z výšky zříceniny hradu Lipnice. Okolní krajina byla obzvlášť blízká jeho malířskému cítění a stala se hlavním zdrojem jeho tvorby. Usiluje zde o zachycení světelných dojmů a atmosférických nálad krajiny ve všech jejích ročních proměnách i o vystižení místního koloritu. Rád maluje nazlátlé podzimy a zimy, jimž – jako Kaván – říká sněhy. Jeho obrazy mají hloubku zamlžených dálek, stejně jako intimitu uzavřených přírodních výseků, vyplývající z pečlivého studia plenéru. Zvláštní pozornost věnoval hradu Lipnice, jejž zachycoval v současné podobě i v několika jeho historických proměnách," napsala ve vstupním slově katalogu výstavy kunshistorička Jitka Boučková.

Ivo Havlík