Mají dobrou bluesovou kapelu a v ní dobré přátele, kteří se na sebe mohou spolehnout. Je to kapela, která se nežene za ambicemi, ale hraje pro radost. Pro své fanoušky, jejichž odezva je pro ně odměnou. Do budoucna kapela plánuje i svou první desku. Na její další vystoupení se fanoušci bluesové hudby mohou těšit už v lednu.

Můžete čtenářům svoji kapelu a jeho interprety trochu představit?
Ano a ráda. Kapelníkem je Libor Lorenc, hraje na elektrickou i akustickou kytaru a zároveň kapelu vede. Je to silná osobnost a výborný kytarista. Líbí se mi, že každému nechává prostor pro svoje vyjádření, nikdy nás do ničeho netlačí, ale také nám nic neodpustí a to je moc dobře. Na bicí hraje Jan Myška. Myšák je takový držák kapely i po provozní stránce. Kdykoliv něco někde zapomenu, Honza to má. (smích) Na baskytaru hraje Jan Cakl. Hanz vystřídal tehdy odcházejícího člena kapely Tomáše Pavlase a já musím říct, že plnohodnotně. No a já zpívám a věnuji se manažerské činnosti.

Jak Shout The Blues Band vůbec vznikl?
Do kapely mě tenkrát přivedl Tomáš Pavlas, který s námi původně hrál na baskytaru. To jsme ještě nebyli Shout, ale Vraždyv čínské čtvrti. Srdcem kapely byl Marcel Kříž a Libor Lorenc. Libor dělal muziku a Marcel psal texty. Bylo to blues s trochou psychedelie. Užili jsme si krásné roky. Jezdili jsme po všech čertech a já namísto zpěvu tenkrát skončila u kláves. Bavilo nás to. Marcela ale život nasměroval někam jinam. Chtěl se realizovat jinak a z kapely odešel. Přemýšleli jsme, co budeme dělat, až někoho napadlo, že budu zpívat já.

Jak jste začínali?
No, začátky byly docela těžký. Nevěděla jsem, jak to pojmout, ale myslím, že časem jsme se nějak sehráli. Změnili jsme repertoár, aby mi více vyhovoval, a změnil se také název kapely. Od té doby jsme ve stejném složení vystupovali jako Shout The Blues Band. Vítr nám ovšem odvál po čase i našeho basáka a tehdy do kapely vstoupil Honza Cakl. Musím ale říct, že se včlenil mezi nás výborně a v tomto složení hrajeme dodnes. Za to jsme všichni rádi.

Věnujete se bluesové hudbě. Které další žánry jsou vám blízké a které naopak vzdálené?
Tento žánr nás naplňuje a baví, tedy o jiném jsme ani neuvažovali. Každý z nás si ale určitě doma poslechne i jinou muziku, já třeba jazz, rock někdy i dobré funky. Co ale opravdu nemusím, jsou věci na Šlágru a komerční hudba typu Michala Davida (úsměv).

Které kapely jsou pro vás inspirující?
Inspirující je pro nás každá kvalitní muzika. Samozřejmě z našeho žánru to může být například B. B. King, Stevie Ray Vaughan, Gary Moore, Muddy Waters… to z těch slavnějších.

Co vás na muzice nejvíce baví?
Nejvíc nás baví, když je pro koho hrát a když je hezká zpětná vazba z publika. To vám řekne každý muzikant. To je to nejúžasnější. Odměna za tu dřinu (úsměv). Jinak je to nejspíš pro všechny relax a každý muzikant myslím při hraní zapomene na svoje osobní problémy.

Jak u vás probíhá tvůrčí proces? Děláte i svoje věci nebo se věnujete hlavně autorským předělávkám?
Hrajeme blues. Věnujeme se autorským předělávkám bluesových skladeb od leckdy neznámých autorů. To koneckonců dělali i takoví mistři jako B. B. King, Eric Clapton a další. Dělají to tak skoro všichni bluesmani, a rozhodně to není o nedostatku vlastní invence. Jednu skladbu máme vlastní a na dalších se pracuje.

Co je nejnáročnější?
Nejnáročnější je se sejít na zkouškách. Každý máme svoje povinnosti a svoji práci a rodinu, tedy někdy je to dosti náročné. Zatím nám to ale nějak vychází.

Který song je vám nejbližší?
Mně osobně je nejbližší song „Couldn't stand the weather" od Stevie Ray Vaughana. To je opravdu paráda.

Má někdo hlavní slovo?
Pravdu má vždycky náčelník, tedy Libor. Nicméně my ostatní stejně vždycky remcáme.

Jak často zkoušíte?
Sporadicky, i když plán je zkoušet každý týden.

Jaký byl váš první koncert? Měli jste trému nebo jste na pódiu jako doma?
Tak první koncert byl v Pardubicích u Žlutého psa asi před dvaceti lety. Trému jsme měli, ale zvládli jsme to výborně, dokonce došlo na autogramy. Já se podepsala poprvé v životě někomu do památníčku!

Je těžké prosadit se jako kapela v našem regionu?
Záleží, jak k tomu kdo přistupuje. My jsme nikdy velké ambice neměli, takže snaha se někde prosazovat ani nebyla. Samozřejmě je radost, když nás někdo někam pozve, hrajeme rádi, jak v klubech, tak na festivalech. Jako manažerka moji kapelu slušně nabízím, ale nijak asertivně se prosazovat nemám opravdu v povaze.

Máte nějaký sen, kterého byste jako kapela chtěli dosáhnout?
Sen? Nevím jak kluci, ale mě už se sen splnil… a to je mít dobrou bluesovou kapelu a v ní kromě spoluhráčů mít hlavně dobré přátele. Na kluky se mohu ve všem spolehnout a to je to nejdůležitější.

Co chystáte do budoucna? Máte v plánu nějaké nové nahrávky?
Plánujeme časem nahrát nějaké CD, ale zatím není dostatek času. V tuto chvíli se zaměřujeme na festivaly a akce plánované na příští rok.

Kde a kdy si vás můžeme poslechnout?
Nejbližší akce bude pravděpodobně začátkem ledna v hospodě Na Růžku v Chotěboři. Je to takové tradiční chotěbořské přátelské posezení.

Kromě kapely jste také producentkou hudebních akcí na Vysočině, můžete nám říct něco bližšího?
Ano, produkovala jsem koncerty v Klubu Tančírna v Chotěboři, kde hráli významní muzikanti české scény, ale i zahraniční. Například z těch známějších Ivan Hlas trio (Ivan Hlas Norbi Kovács, Olin Nejezchleba), Gang Ala Basta s Michalem Pavlíčkem ml., kapela T4 (Roman Dragoun, Vladimír Guma Kulhánek, Martin Kopřiva, Standa Klásek Kubeš), Futurum, Blues Session (původní sestava Petra Kalandry), Jablkoň a ze zahraničních například skvělá bluesová kapela The Southern Blues Kings z UK. Poslední akce, na které jsem spolupracovala s Martinem Bártou, byl mistr Laco Deczi a Celula New York. Byla to skvělá akce a již dopředu bylo vyprodáno.

Co chystáte dále?
Pokud mohu pozvat na další akce, které plánujeme, tak v březnu to bude Najust Fest – Hudba bez Pozlátek v Sokolovně v Chotěboři. Bude to malý festival, kde bude hrát i Shout The Blues Band a hlavní hvězdou večera bude Vladimír Mišík a ETC 40, tedy kompletní sestava. V dubnu pak, pokud se nám to podaří domluvit, i Mňága a Žďorp.

Na které kapely ráda vzpomínáte?
Vzhledem k tomu, že skoro všechny kapely jsem produkovala a hlavně chtěla já, tak na všechny! (úsměv)

Chtěla byste na závěr něco vzkázat svým fanouškům?
Nejlepší to je bez vzkazu, člověk si udělá názor sám na našem koncertě.

David Aubrecht