Přesto se na něj ve vsi postupně zapomnělo, a o to větší překvapení přineslo jeho znovuobjevení u příležitosti oslav sedmi set let od první písemné zmínky o obci.

Vznikla o něm kniha, na kterou navázala putovní výstava, jenž byla loni představena ve Slavětíně, na podzim byla v Sobíňově a nyní její cesta vede do Ždírce nad Doubravou, kde má v pondělí 15. února v 16 hodin vernisáž. V Galerii Doubravka bude spolu s Vavrouškovými fotografiemi k vidění i expozice kreseb Adolfa Kašpara, která s nimi souvisí. Potrvá do 11. března.

Více o výstavě prozradil jeden z jejich autorů Pavel Janáček.

Jak vznikla myšlenka uspořádat Vavrouškovu výstavu fotografií?
V červenci 2014 náš Slavětín oslavil 700. výročí první písemné zmínky o své existenci a vydal při té příležitosti knížku o svých dějinách. V ní už najdete pár Vavrouškových fotografií rodné obce. Když jsme je v archivu Akademie věd hledali, narazili jsme také na další obrázky z Vysočiny. Tak vznikl nápad na výstavu, která by ukázala náš region tak, jak ho spisovatel a etnograf-amatér Vavroušek zachytil svou dřevěnou kamerou na skleněné negativy zhruba v době od první do druhé světové války.

Jak dlouhá byla cesta od nápadu k realizaci?
Od nápadu k vernisáži to trvalo rok, horká fáze od ledna do července. Napřed Vlasta Mádlová, která má v archivu české Akademie věd Vavrouškovu fotosbírku na starosti, hledala s mapou v ruce obrázky z našeho regionu a skenovala je. Z jejího širšího výběru jsme pak s grafičkou Gabrielou Doleželovou sestavovali konkrétní „hnízda" fotek jednotlivých vesnic a měst. Já připravil scénář výstavy. Nejvíc času investovala Gábina, která celou výstavu i produkovala. A nejtěžší bylo skloubit všech těch tisíc věcí tak, aby za vteřinu dvanáct visely panely na místě a vernisáž mohla začít.

Proč jste připojili k Vavrouškovi i expozici Kašparových kreseb?
Cyklus deseti Kašparových kreseb je, alespoň pokud já vím, jediným dílem „vysokého" výtvarného umění, kde je zachycen i Slavětín. Kašpar nedlouho před svou smrtí nabídl v dubnu 1934 Vavrouškovi, že mu nakreslí místa jeho mládí, vyprávění o tomto automobilovém výletu později vyšlo tiskem, takže víme přesně, kudy oba kamarádi jeli, který den vznikla kresba oudoleňské školy, kdy kresba Havlíčkovy Borové, Chotěboře… S Vavrouškovými fotografiemi se Kašparovy kresby doplňují, oba často zachytili stejné místo.

Jakou návštěvnost měla výstava loni v létě ve Slavětíně?
Podle návštěvní knihy odhadujeme, že přes 300 lidí. Potěšily nás zápisy v angličtině či němčině. Ať se všude ví, že i malá obec může dělat velkou kulturu.

Nabídli jste výstavu k zápůjčce do okolí. Kdo o ni projevil zájem?
Od začátku jsme výstavu koncipovali jako putovní – myslíme si, že může být zajímavá minimálně pro každou obec, město či osadu, která se na snímcích nachází, a těch je šestnáct. První zastávku mimo Slavětín měla výstava v Sobíňově, teď následuje Ždírec na Doubravou, zájem projevila Havlíčkova Borová, Oudoleň i Pohled. My ze Slavětína jsme rádi, že se touto cestou lidé v okolí dozvědí, kdo byl Bohumil Vavroušek Slavětínský, a proč si zaslouží, abychom na něj nezapomněli.