Stanislav Hložek je původem z Moravy a vystudoval stavební průmyslovku. „Táta stavař chtěl, abych měl v ruce pořádné řemeslo, tak jsem už odmalička musel něco dělat. Umím zdít, omítat, betonovat. Ale maminka dělala ochotnické divadlo, výborně zpívala, tudíž jsem geny podědil po ní,“ prozradil Hložek.

Známý zpěvák byl po maminčině linii veden k hudbě: zpíval ve sboru a hrál na piano. Na velké podium se dostal díky soutěži Intertalent, která v té době probíhala v celém Československu.

„Byla to skvělá zkušenost. Jezdili jsme po celé republice, doprovázel nás orchestr Karla Vágnera, kde jsem se poprvé potkal s Hankou Zagorovou. To byl vlastně začátek naší spolupráce, později i s Petrem Kotvaldem,“ vzpomněl.

V čase, kdy vystupovali jako duo, měli obrovský úspěch. Fanynky jim doslova ležely u nohou, provázely je na každém kroku, dokonce obléhaly hotely, ve kterých na svých štacích bydleli.

„Jo, to bylo dobré období,“ směje se. „Na druhou stranu nás ale tak dobře hlídali, že nikdo z nás nemohl jít s nikým jiným ven. Dokonce sledovali, s kým jdeme na pokoj,“ usmívá se.

Stanislav Hložek je v současnosti známý i tím, že interpretuje oblíbené lidové písničky za doprovodu cimbálovky. „To je velká radost. Vždy o prázdninách se sejdeme a zpíváme známé hity v trošku jiné úpravě. Tím, že je to tak odlišné, se občas kluci dostávají do tempa déle, než to znám. Někdy se jich pak ptám: Kluci, co to vlastně hrajete?“ vypráví.

Oblíbenému zpěvákovi se nevyhnuly ani tak populární muzikály. Sám však říká, že se k tomu dostal jako slepý k houslím. „Například taková Kráska a zvíře. Oslovili mne, abych se v roli zvířete alternoval s Vlastíkem Harapesem. To jsem se musel smát. Umíte si představit, jak dělám na jevišti piruety? Já tedy ne,“ popisuje situaci, kdy opravdu dostal záchvat smíchu. Nakonec mu ale řekli, že nejde o žádné piruety, že si může na jevišti dělat, co chce, třeba se válet po zemi. Tak to nakonec vzal. S láskou vzpomíná i postavu Porthose, jehož si zahrál v dalším populárním muzikálu Tři mušketýři.

Standa Hložek má kromě zpívání i další vášeň a tou je sport. Rád hraje tenis, působí v hereckém fotbalovém mančaftu Amfoře. A právě s ní se mu dostalo netradiční pocty – audience u samotného krále.

„Kambodžská hlava státu tehdy kvůli nepokojům v zemi poslala svého syna na studia do bezpečného Československa. Ten si zamiloval nejenom naši krajinu, ale hlavně film a herečku Jiřinu Bohdalovou. Ta nám shodou okolností dělala v Amfoře „výkopářku“. Viděl snad všechny její filmy a dokonce se s ní jednou i potkal. A když se pak vracel do Kambodže, tak ji pozval na návštěvu a poprosil ji, aby mu s sebou přivezla tři její filmy. Jiřina se jej tehdy lišácky zeptala: A mohu si vzít i pár kamarádů? A tak jela celá Amfora,“ vzpomíná s úsměvem na zážitek, který v něm rezonuje dodnes.

Jako státní delegace prý jezdili všude s ochrankou a nezapomenutelný byl moment, kdy předstoupili před krále a on na ně spustil perfektní češtinou. To prý byla velká síla.

Co se týče tenisu, sám tvrdí, že umí jenom pár úderů a ještě k tomu špatně. „Jeden čas jsem rád hrál proti Michalu Davidovi. Je psychicky labilní, lehce se nechá vytočit a já to pak mám v kapse,“ dává k dobru.

Málokdo ví, že písnička Holky z naší školky byla velkým hitem nejenom u nás, ale například i v Polsku nebo Bulharsku. „Tam jsme byli jednou na dovolené a stalo se mi, že mě poznali. Tak nás i s rodinou doslova unesli, slavili v tamním hotelu svatbu, prý budeme jejich hosty. Měli jsme co dělat, abychom jim ujeli,“ směje se interpret, který má na svém kontě téměř 400 písniček.

Podobný poprask, jako způsobily Holky z naší školky v Bulharsku, zažil prý i v Praze poté, co nazpíval hit Můj čas. „To jsem si takhle vykračoval po Václaváku, když najednou u mne zastavila houkající sanitka. Vyskočili z ní dva zdravotníci, přiběhli ke mně a děkovali mi za tu skladbu. Prý je to jejich hymna. Pak zase naskočili a houkajíc odjeli pryč. Bylo to neuvěřitelné. A já jsem zároveň rád, že jsem u této písničky mohl být,“ podotýká skromně.

V současnosti Stanislav Hložek věnuje všechen svůj volný čas péči o maminku. „Je jí pětadevadesát let. Vracím ji teď všechno to, co ona udělala pro mne,“ dodává.