Ten navštívil 26. ročník Podzimního knižního veletrhu, který se konal v Havlíčkově Brodě.

Na Vysočině máte chalupu. Nepřemýšlíte po vzoru prezidenta Miloše Zemana, že byste se sem přestěhoval?
Myslím si, že tento úmysl jsem pojal mnohem dříve než pan prezident, takže mi to prvenství, prosím, nechte.

Samozřejmě. Také si říkám, že jste dosáhl věku, kdy máte právo se dojímat. Děláte to?
Já mám stařeckou dojímavost již od mládí.

A co vás naposledy dojalo?
Dojalo mě to, co nikoho jiného pravděpodobně nedojalo. Natáčeli jsme nový film Po strništi bos a tam je parta kluků, kteří se po záběru šťastně objímali kvůli tomu, že se jim to povedlo.

Jak se vám ten film líbí?
Přál bych si, aby to byl dobrý film, což ostatně chtějí všichni, co na něm dělají. Z toho důvodu se pravděpodobnost zvyšuje. Není jisté, že bude úspěšný, ale určitě bude poctivý.

Osmdesát let. V tomto věku lidé pomalu bilancují svůj život. Také nad tím přemýšlíte?
Já na to raději nemyslím a většinou zapomínám, že je mi už tolik let. Jen ráno, když vstávám, tak si to uvědomuji, ale sprchou to ze sebe rychle odstraním.

Trénujete si nějak mozek? Luštíte například křížovky?
Křížovka, to je moje. Máme se ženou takový zvyk, že ona vyluští první půlku, tu horní, a já tu dolní, o které tvrdím, že je těžší.

Určitě rád čtete knihy. Jaká to byla naposledy?
Četl jsem knihu Putinovi agenti od Ondřeje Kundry. Bylo to moc zajímavé a všem to vřele doporučuji.

Co další záliby?
Mým největším koníčkem je hraní divadla, hned potom pěší procházky. Třetí záliba se bohužel letos nekonala, a to houbaření. Přesněji řečeno se konala, ale s ubohým výsledkem.

Říká se, že vás to od mládí táhne k autům. Řídíte rád?
Strašně moc rád. Aktuálně mám za sebou takovou dlouhou šňůru Brno – Ostrava – Slavonice – Praha, takže jsem za několik dní najezdil tisíc kilometrů.

Rýsuje se nějaký nový scénář k filmu nebo kniha?
Kdysi jsem dodržoval pravidlo, že napíšu jednu normostranu denně, což dnes bohužel již neplatí. Na psaní nemám čas, ale těším se, až ta doba znovu přijde. Aktuálně jen podepisuji knihy, oslavuji padesáté výročí divadla Járy Cimrmana a osmdesáté výročí sebe sama. A natáčím film.

Kdybyste přece jen měl napsat novou hru, o čem by byla?
To nevím, protože ji nikdy nechci napsat a nenapíšu.

Kolik svetrů jste už oblékl ve hře Dobytí severního pólu? Pořád je to ten první? A kdo vám ho pletl? Manželka?
Manželka svetry neplete, ale opravdu je to stále ten první. Nemám ho však vůbec rád.

Jak to? Kouše?
Je z umělých vláken a potím se v něm.

Prý před každým představením děláte dřepy, abyste se udržel v kondici.
Dřepy dělám jen před představením Vražda v salonním coupé, jelikož je tam musím dělat i na jevišti. Z toho důvodu je raději udělám před představením, aby se ten praskot v kolenech před diváky nekonal.

Udržujete se i jiným způsobem?
Ano, musím se stále udržovat. Mám na to takové speciální cvičení od profesora Pavla Koláře. Je to takové spojení pohybu s dýcháním.

Když mladí kolegové hrají role, které původně hráli vaši staří známí, neslyšíte na pozadí například podání Ladislava Smoljaka a dalších?
V divadle moc mladé krve nemáme. Našim mladíkům je šedesát let, ale samozřejmě to občas porovnávám. Když hraje Marek Šimon v Dobytí severního pólu Frištenského, tak si vzpomenu, jak to dělal Láďa Smoljak. On to totiž Šimon dělá trochu jinak a po svém, což je vlastně dobře. Chceme, aby v té postavě byla napůl ta postava a napůl ten, kdo ji dělá, tedy samotný herec.

Jsou nějaké další situace, kdy si na Ladislava Smoljaka vzpomenete?
Rozhodně by se našly. Například když v divadle řeším obsazení, tak si říkám, jestli by s tím souhlasil. Stejně tak, když se vyskytne nějaká politická otázka, tak si položím dotaz, jak by Láďa reagoval. Většinou jsme se vždy na všem shodli.

Češi jsou prý pesimisté a remcalové. Máte také takový pocit? Jaký jste vy sám?
Taky si občas zanadávám, ale vždy se snažím hledat to pozitivní a většinou nějaké zrnko najdu. Nerad bych se totiž dostal mezi starce, kteří jen kritizují, že za dob jejich mládí to tak špatné nebylo.

V textech dětských písniček ve zpěvníku Jupí se objevují andělé, pámbíček či Bůh. Někdy v dojemném, někdy v humorném podání. Jak jste na tom s vírou vy?
Já jsem bez vyznání, ale když je mi nejhůř, tak si říkám, pámbíčku, jestli jsi, tak mi pomoz.