Na jaře roku 1915 na české území zamířily tisíce Italů, nuceně vystěhovaných ze své vlasti. Uprchlíků se ujali Češi. Výstava vypráví fascinující příběh o lidech, kteří den ze dne museli opustit své domovy, a o lidech, kteří je přijali do těch svých.

Dne 22. května roku 1915 byla nařízena okamžitá evakuace obcí Ledrenského údolí (Tridentsko) nacházejících se na rakousko-italských hranicích. Pouhý den poté už nastupovali ženy, starci a děti do vagónů určených pro dobytek. Tak začalo jejich dlouhé putování k pro ně zcela neznámému cíli: do Čech. Celý svůj dosavadní život museli vměstnat do malého zavazadla. Bez peněz a bez znalostí jazyka je čekala těžká životní zkouška. Po počáteční nedůvěře místního obyvatelstva si však záhy svou pracovitostí, skromností a zbožností získali jejich úctu a lásku.

Výstavu, která v brodském Muzeu Vysočiny potrvá až do 15. dubna, připravilo historické sdružení Laboratorio di storia di Rovereto ve spolupráci s roveretským městským muzeem. Havlíčkův Brod je pouze jedna z jejích zastávek. „Tato výstava bude dále putovat i do dalších měst České republiky. Důvodem, proč zahajuje právě v Havlíčkově Brodě, je to, že zde v době první světové války vyrostla velká baráková kolonie. Původně měla sloužit italským uprchlíkům, později sem však přišli také uprchlíci z Haliče a Bukoviny,“ poznamenala Alena Jindrová z Muzea Vysočiny Havlíčkův Brod, které výstavu doplnilo o tuto část brodské historie.

„Město“ pro válečné uprchlíky vyrostlo na pozemku vedle stávající nemocnice. V jednu chvíli zde žilo pravděpodobně více lidí, než bylo samotných obyvatel tehdejšího Německého Brodu (nejvyšší zaznamenaný počet uprchlíků byl 9 684 osob). Bylo zde šedesát obytných baráků, později se přistavilo i dezinfekční středisko, tři infekční pavilony, porodnický pavilon, dětské oddělení a interna.

Symbolem je zavazadlo

„Tato výstava je takovým naším dítětem, vzešla z původní výstavy, která byla pořádána v Roveretu v roce 2015. Sešlo se obrovské množství fotografií a dalších předmětů, které si italští vystěhovalci odvezli po válce zpět do Itálie jako vzácnou vzpomínku. Výstava tehdy putovala po Itálii. Chtěli jsme ale, aby se dostala i dál za hranice a aby ty uprchlíky takříkajíc navrátila do oblasti, kde našli před více než sto lety azyl. Tento příběh teď představujeme i českému publiku,“ uvedla Táňa Václavíková ze sdružení Laboratorio di storia di Rovereto.

Výstava zachycuje běžný život Italů v českém prostředí, jejich každodenní radosti i starosti. Vypráví příběh plný útrap, starostí i bolesti, ale zároveň statečnosti, síly, přátelství a solidarity. Ikonickým symbolem válečného exodu je zavazadlo. Zavazadlo, do kterého si vyhnanci mohli sbalit jen nepatrnou část ze svého domova. V novém, provizorním domově se jim rodily i umíraly děti, navazovali nová přátelství, poznávali nový jazyk. O tom všem hovoří vystavené dobové fotografie, úryvky z deníků nebo dopisů.

„Střepiny vzpomínek, otisky existence a vytrvalosti byly trpělivou prací získané odevšad: z Itálie, Rakouska, ze státních a rodinných archivů, z rukou desítek spolupracovníků a badatelů,“ přibližují organizátoři výstavy. Výstava a vzniklá publikace jsou podle nich připomenutím, že mezi přemístěnými z minulosti a těmi dnešními je vlákno vzpomínek, které je spojuje.

„Kolem výstavy vzniklo také spoustu doprovodných aktivit. Pro nás je hodně důležité ten příběh vyprávět dál, a to zejména mladému publiku,“ doplnila Táňa Václavíková. Muzeum proto pro školy připravilo program o uprchlících, 8. března v muzeu proběhne také workshop s názvem Historie uprchlíků v Čechách a na Moravě ve 20. století. Na přednášku Baráková kolonie v Německém Brodě mohou lidé zavítat 21. března a 12. dubna proběhne připomenutí obětí holokaustu Jom ha šoa. „Toto téma bude na výstavu navazovat jako připomínka všech lidí, kteří nemohli spočinout ve své rodné zemi,“ dodávají organizátoři.