Ondrej Remiáš.Zdroj: se souhlasem HDJ, Pavel Hejný
Ondrej Remiáš
ředitel Horáckého divadla Jihlava
Zpráva o úmrtí emeritního ředitele Horáckého divadla Miloše Stránského mě velmi zasáhla. Byl a vždy bude velkou a výraznou osobností našeho divadla, bez které by nebylo takové, jaké ho v současnosti známe. V sobotu nás čeká první premiéra nové sezóny, kterou symbolicky věnujeme panu Stránskému a z Velké scény Horáckého divadla pošleme hřmotný potlesk do divadelního nebe. Odkaz pana Stránského mezi námi navždy zůstává.

Barbora Jandová.Zdroj: se souhlasem HDJ, Pavel Hejný
Barbora Jandová
dramaturgyně Horáckého divadla Jihlava v letech 1997 - 2000 a od roku 2013 dosud
Můj první divadelní "Pan ředitel", s velkým P. Možná až trochu s odstupem mi došlo, jak k nám (tehdy) mladým a začínajícím čerstvým absolventům JAMU byl velkorysý a laskavý. Naslouchající. Mohli jsme přijít s čímkoliv, mluvit s ním o čemkoliv, popřál sluchu a dal své požehnání, maximálně řekl: „No to už tu taky bylo. Ale, když to chcete zkusit, tak to zkuste" (jinými slovy - nabít pusu si musíte sami). Nezapomenu na naše společné jízdy na absolventská představení na JAMU a DAMU a dlouhé hovory v autě. Když už člověk se svými názory a drzosti překročil únosnou mez, tak vždycky řekl: „Vystup si, dál jdeš pěšky"…
A ještě musím zmínit, že ten skvělý archiv Horáckého divadla Jihlava, budovaný a opečovávaný s velkou láskou a respektem ke všem kolegům a zaměstnancům, kteří kdy Horáckým divadlem prošli a tvořili ho, je také jeho velikou zásluhou! Jednou z mnoha - dále to bylo například také vybudování nové porevoluční budovy Horáckého divadla Jihlava.
Zopakuji větu, kterou jsme si vzájemně řekli, když jsem před lety odcházela do jiného angažmá: "Bude se mi stýskat!"

František Kunst.Zdroj: se souhlasem Františka Kunsta
František Kunst
zakladatel a principál divadelního souboru Zmatkaři Dobronín
Miloše Stránského jsem poznal před zhruba 35 lety na divadelních dílnách v Jeclově, když jsem zkoušel ochutnávat divadelní svět a i trochu jeho zásluhou jsem již u amatérského divadla zůstal. A když jsme potřebovali v souboru režiséra, oslovil jsem Miloše a zrodily se z naší spolupráce tři inscenace. A pod jeho režií se náš soubor hodně naučil nejen divadelně. I po odstěhování do Plzně jsme stále byli v kontaktu a na naši spolupráci rád vzpomínali. A nezapomenu, když na druhou čtenou zkoušku přišel s papíry a se slovy "Já jsem tabulkovej" rozdal každému vytištěnou tabulku s termíny zkoušek a datem premiéry. A kupodivu to fungovalo a za šest týdnů od druhé čtené zkoušky jsme měli premiéru. Bylo to tím, že na zkouškách byla pohoda a Miloš měl neskutečný respekt od všech členů. A tak v nás i zůstane. Škoda, že ta jeho tabulka měla jen tak málo políček.

Jakub Skočdopole.Zdroj: se souhlasem Jakuba Skočdopole
Jakub Skočdopole
impresário a bavič umělecké agentury Kašpaři
Miloš Stránský byl pro mě v devadesátých letech a přelomu milénia herecká osobnost z toho kolektivu herců, jenž se pro mě stali synonymem samotného Horáckého divadla. To jsem začal navštěvovat již jako školák. Neuvěřitelně charismatický projev, který podědil i jeho syn Martin.

Ivan Šulc.Zdroj: Starostové pro Vysočinu
Ivan Šulc
starosta Stonařova a manažer spolku Divadlo A.D. Stonařov
"Ančo, udělej si v tom pořádek!" ozvalo se občas důrazně od režisérského stolku, následovalo zaklapnutí desek se scénářem a důstojný odchod ze sálu našeho kulturního domu. To byla výzva Aničce Dvořákové, principálce našeho souboru. V tu chvíli jsme opravdu ztichli, přestali si za kulisami povídat a po chvíli po návratu pana režiséra opět pokračovali ve zkoušení nové hry. I takové byly chvilky s panem Milošem Stránským, emeritním ředitelem Horáckého divadla, hercem a režisérem amatérských ochotnických souborů, který ve Stonařově působil v letech 2004 až 2006. S tehdejším Divadelním souborem Stonařov nastudoval v roce 2004 Arcikuplířky G.Boccaccia, v roce 2005 Zvědavé ženy C.Goldoniho a v roce 2006 začal se souborem zkoušet Klicperovu Potopu světa, kterou po jeho odstěhování z Jihlavy dokončil Milan Šindelář. Miloš Stránský měl charizma, přirozený respekt, mě osobně hodně naučil, od gest, výrazu a pohybu po jevišti počínaje a výraznou dikcí konče. Miloš byl možná skoupý na úsměv, ale když se věc podařila, ta radost byla vidět v jeho výrazných očích. Vždy byl na práci připraven a totéž vyžadoval i od nás. Ke spolupráci přizval i kolegy z Horáckého divadla, muzikanta pana Lubomíra Šrubaře a herce a scénografa pana Stanislava Gerstnera. Do Stonařova se přijel podívat ještě v roce 2016, kdy jsme slavili 40 od založení souboru. Miloši, mockrát děkujeme!