Nositelkami legendárního jména Posázavský pacifik se staly tratě čísel 210 Praha – Vrané – Čerčany (s odbočkou na Dobříš) a 212 Čerčany – Kácov – Světlá nad Sázavou.

„Dvěstědvanáctka" z Čerčan přes Český Šternberk do Světlé nad Sázavou vznikala, obdobně jako o málo starší „dvěstědesítka", na rozložené etapy. V první fázi koleje vybíhaly z Kolína, vedly přes Rataje a končily v Čerčanech. Zároveň však bylo rozhodnuto vybudovat odbočku z dnešní stanice Ledečko do Kácova, přičemž k odbočení docházelo v Ratajích. Po jejím dokončení se nádraží Kácov stalo koncovou stanicí posázavské tratě.  Ale dlouho to tak nezůstalo, bylo rozhodnuto trať zavést až do Světlé. Stavební práce se rozeběhly v březnu 1902 a pravidelný provoz byl zahájen už v září 1903. Přestože to dnes vnímáme jako jeden celek, v době výstavby to byly dvě samostatné tratě.

Štercl: Do přírody kvůli tomuto vlaku

„Vlak byl tehdá pro nás vše. To bylo volání dálek, cizí kraje, výlety do lesů a k vodě. Těžko říct, jestli jsem jel z Prahy kvůli přírodě, nebo kvůli tomu vlaku," vzpomínal herec Jaroslav Štercl. „Už jen to čekání na vlak bylo ohromný. Vjížděl na branické nádraží za neustálého houkání a křiku průvodčích: ‚Ustupte!', protože kolejiště bylo plné cestujících. Když konečně vagony zastavily, byli jste dovnitř vtlačeni hrnoucím se davem. Lidé obsadili úplně všechno. Služební vůz, záchody, žebříky na střeše vozů i střechy samé. Odjezd vlaku se nedával výpravkou, ale povelem strojvedoucímu: ‚Trvale pískejte a pomalu zabírejte, jinak neodjedete.' Před prvním tunelem bylo třeba zastavit a sundat trampy ze střech, aby někdo nepřišel o hlavu. Za Jarovem zase cestující pobízeli lidi na stupátkách, aby zatlačili a přeplněný vlak se vůbec rozjel, protože trať tam má stoupání 15 promile," popisoval jízdu Štercl.

Autogramiáda knihy, která zobrazuje nejstarší časy Posázavského pacifiku, začala po rozsvícení vánočního stromu na Husově náměstí v Ledči nad Sázavou. Dílo podepisovala autorská čtveřice – Vladimír Cisár, Karel Černý, Jaroslav Líbal a Martin Navrátil. 

Ivo Havlík