Pod názvem Všecky krásy světa vyšla až o tři roky později v nakladatelství Československý spisovatel v dnes neuvěřitelném nákladu 50 tisíc výtisků. Ve jmenném rejstříku knihy se spolu s básníkem Vítězslavem Nezvalem nejčastěji objevuje malíř Jan Zrzavý.

Seifert největšímu umělci 20. století pokřtěnému Sázavou, narodil se 5. listopadu 1890 v Okrouhlici – Vadíně, kromě epizodních vzpomínek věnuje celou kapitolu. Napsal ji k Zrzavého osmdesátinám a do memoárů zařadil pod názvem Rajská jablíčka po provensálsku.  

Recept z Francie

„Při jedné z návštěv (v bytě na Nových schodech zámeckých – pozn. aut.) zavanula na mě silná a příjemná vůně z kuchyně. Neznámá vůně neznámého jídla,” píše Seifert a dostalo se mu odpovědi: „Dělal jsem si rajská jablíčka, jak je připavují v Provenci. Jsou moc dobrá. Dám vám recept… Ne, psát si nic nemusíte, je to jednoduché. Na dno většího kastrolu naskládáte rajčata a bohatě zalijete olejem. Pak nakrájíte na drobné plátky stroužky ze dvou větších palic česneku, naházíte je na jablíčka a dusíte, až jsou jablíčka úplně měkká.”

Lekl jsem se té spousty česneku, říká Seifert. „Ne, to není moc! Ten česnek se promění v tu příjemnou vůni, která vás tak překvapila,” odpověděl Zrzavý.  

Seifert připomíná, že po gurmánské předehře se malíře optal, proč nemaluje Prahu, jako maloval Benátky a Bretaň. „To nemohu. A hned vám řeknu proč. V Benátkách si mohu dovolit namalovat věž, kde ve skutečnosti není, nebo ji vynechat, kde je, když se mi to nehodí. Ale v Praze to není možné. A tak raději Prahu nemaluji.”

Často se mluví o zbožnosti Jana Zrzavého. Seifert uvádí, že malíř si až ke stáří vyšlapal neviditelnou cestičku od Zámeckých schodů ke kapucínům na Loretánském náměstí. „Kostelík tohoto řádu, architektonicky úplně stejný po celém světě, přilákal ho svou chudobou k modlidbám. Zrzavý je zbožný, ale k církevnímu učení má určité výhrady. Nevěří v život posmrtný,” píše Jaroslav Seifert v knize Všecky krásy světě.

Připomeňme, že Jan Zrzavý se vrátil do kraje svého narození a vzdělání, do školy chodil v Přibyslavi, na gymnázium v Německém Brodě. Zemřel 12. října 1977 v Praze, v souladu se svým přáním je pochován v Krucemburku.

Ivo Havlík