Dřevěné divadlo Jana Hrubce potěšilo malého autistu i slabozrakého

Zdroj: Jan Hrubec

Za ty roky vykouzlil se svým Dřevěným divadlem úsměvy na tvářích tisíců dětí. Pohádky, které hraje, si vymýšlí většinou sám. „Teď hraji třináct inscenací, některé jsou od jiných autorů a jen jsem je upravil pro možnosti jednoho herce. Poslední čtyři pohádky jsou zcela autorské. Mám dva vánoční programy, jednu inscenaci pro dospělé a jednu interaktivní inscenaci, kdy hraji příběh spolu s diváky. A zbytek jsou klasické marionetami hrané inscenace pro děti," popisuje Jan Hrubec.

Zdroj: Jan Hrubec

Prvním, kdo pohádky viděl, býval dříve jeho syn. „Ten ale vyrostl a už ho moje práce tolik nezajímá. Většinou to hraji na ostro před prvním publikem, které ale informuji o tom, že je to premiéra a porosím je o shovívavost. Před pandemií jsem hrál hlavně ve školkách a školách, potom v divadlech jako víkendové hraní, na městských slavnostech, firemních akcích a soukromých oslavách,“ říká loutkoherec.

Zdroj: Jan Hrubec

V době pandemie musel Dřevěné divadlo pověsit na čas na hřebík, ale ruce do klína nesložil. Začal s online představeními. „Kamarád mi nasnímal pět inscenací ve svém filmovém studiu, takže se pořídil záznam ve vcelku dobré technické kvalitě. Prodával jsem online inscenace dobrým lidem, kteří mne chtěli podpořit, touto formou chci poděkovat všem, kteří na umělce mysleli, a pomohli jim jakoukoli formou podpory,“ děkuje Jan Hrubec.

Zdroj: Jan Hrubec

„Setkal jsem se například s reakcí jedné maminky, která má doma malého autistu. Ten v divadle ruší, a tak tam ani nechodí. Ale ten můj divadelní záznam jim zprostředkoval atmosféru divadla, přišel za nimi až do jejich obýváku a ten chlapeček se mohl chovat jak chtěl a nikomu to nevadilo. A měli divadlo. Jeden kamarád, co hůř vidí, mi zase psal, že konečně vidí tu akci loutek zblízka, protože kamera je občas bere v detailu. Takto i můj slabozraký kamarád najednou viděl všechno. A nic mu neuniklo.

Zdroj: Jan Hrubec

Kultura se rozbíhá jen velmi pomalu, ale ke slovu už se zase dostávají venkovní akce. Jan Hrubec se ale pustil i do dalších aktivit. „Začal jsem pořádat speciální loutkářské dílny pro děti v základních školách. Půjčím jim svoje loutky a ony mají za úkol nazkoušet s nimi krátkou inscenaci dle vlastní fantazie. Nevěřili byste, jak kvalitní a vtipná dílka dokáží děti z prvního stupně základních škol za pár desítek minut stvořit,“ obdivuje své malé spolupracovníky loutkoherec.

Zdroj: Jan Hrubec

„Před tím jsem dělal loutky na zakázku, jednou i pro film a různé dekorativní předměty převážně do školek. S tím mám teď plné ruce práce,“ dodává.