Předchozí
1 z 6
Další

1Foto:Deník/Štěpánka Saadouni a archiv I. VrbovéZdroj: Deník / Štěpánka Saadouni

Začalo to už před lety. Budova bývalé Zentivy se nabízela k bohulibým záměrům. Dozvěděla jsem se, že město nemá o tento dům zájem, proto jsem tehdy projednala získání budovy pro Charitu, jejíž pracovnicí jsem byla. Jenže Charita dostala evropskou dotaci na dům naproti a nechtěla se druhou budovou zabývat.

2Foto:Deník/Štěpánka Saadouni a archiv I. VrbovéZdroj: Deník / Štěpánka Saadouni

Po odchodu z Charity, kde jsem pracovala, jsem se svými kolegy okamžitě našla způsob, jak pokračovat v práci, která je pro mě i pro ně poslání. Přišli jsme se záměrem vytvoření pracovních míst pro lidi s hendikepem a založení potravinové banky právě na tomto místě. Na Vysočině totiž nikdo nevěděl, že by tady něco takového existovalo.Tak jsem si začala zjišťovat řadu informací a setkala jsem se s ředitelem Federace potravinových bank

3Foto:Deník/Štěpánka Saadouni a archiv I. VrbovéZdroj: Deník / Štěpánka Saadouni

Náhoda pak sehrála velkou roli. Ředitel Federace potravinových bank pocházel z Francie, pobočka Zentivy patří také pod francouzskou majitelskou strukturu. Společné jednání nakonec nastartovalo přípravu našeho plánu.Potravinová banka zato umožní nasytit desítky lidí. Někdy se sami provozovatelé podivují, jaké kousky se jim na sklad dostanou. „Nejde o lehce prošlé potraviny, abychom si rozuměli. Najdete u nás kousky, které jsou navenek jen zlehka poškozené. Například natržená etiketa, nebo potlučený obal.

4Foto:Deník/Štěpánka Saadouni a archiv I. VrbovéZdroj: Deník / Štěpánka Saadouni

Dům ještě nebyl náš, když za mnou přišlo osmnáct rodičů využívajících do té doby charitních služeb, zda bych nezaložila Centrum denních služeb. Od roku 2014 už se mohli naplno věnovat práci, rozvoji Centra denních služeb a uvažování nad tím, jak využít nabyté prostory.

5Foto:Deník/Štěpánka Saadouni a archiv I. VrbovéZdroj: Deník / Štěpánka Saadouni

Hned na to jsme uspěli s dalším projektem S Hátou do práce, kde jsme umožnili lidem s mentálním hendikepem vrátit se na pracovní trh. Naši klienti pracují v Humpolci, našli zaměstnání také v ledečském hotelu. Někteří našli práci také v naší potravinové bance a prádelně.Víte, když jsme začínali s integračním sociálním podnikáním, nechtěli jsme být milionáři, ale toužili jsme pomáhat lidem. Možná je to špatné pro ekonomickou návratnost, ale pořád si říkám, že když dáte do práce srdce, bude se dařit. A ono se daří.

6Foto:Deník/Štěpánka Saadouni a archiv I. VrbovéZdroj: Deník / Štěpánka Saadouni

6. Nahoře v naší budově, která je otevřená každému provozujeme sociálně terapeutickou dílnu, kde lidi učíme pracovním návykům v rámci Centra denních služeb. V dílně se učí ručním pracem, učí se být soběstační, postarat se o sebe, získat sebevědomí.. Snažili jsme se pro ně najít práci, která se jim bude líbit a bude je bavit.Zjistili jsme, že pokud umíme v potravinové bance lidi nakrmit, mohli bychom je také obléct. Proto jsme založili sociální bazar, kde pracuje také člověk se zdravotním postižením.