Předchozí
1 z 7
Další

Jaroslav Jirásek: Majitel soukromého muzea

Sbírka šicích strojů, rádií, dětských kočárků, žárovek a hraček zabírá tři veliké místnosti. Se sbíráním starých věcí jsem začal už v šedesátých letech, to jsem ještě dělal u nás v továrně. Nejdřív to byly staré hodiny, pak jsem začal opravovat staré motocykly a najednou se stal ze sbírání starých věcí můj velký koníček. Začal jsem je opravovat a uvádět do života. Ten koníček mi vydržel až do důchodu, a to s velkou podporou manželky. Postupem času starodávných věcí přibývalo.

Foto:Deník/Štěpánka SaadouniZdroj: Deník / Štěpánka Saadouni

 V současné době čítá sbírka stovky a stovky kusů. Už ani nevím sám, kdy se zrodila myšlenka otevřít si muzeum. Připadalo mi, že je škoda, abych se z těch věcí těšil jen já sám a moje rodina. Chtěl jsem ukázat dalším lidem, jak šikovní, zruční a praktičtí byli naši předkové a že na ně můžeme být hrdí. Neměli k ruce žádnou počítačovou techniku, přesto mnohé z těch věcí vydržely i sto let a jsou po malé opravě plně funkční i dnes. Zatím co naše moderní vymoženosti se za pár měsíců rozpadnou.

Foto:Deník/Štěpánka SaadouniZdroj: Deník / Štěpánka Saadouni

Nejdřív jsem svoji sbírku vystavoval doma v Krucemburku, například v hale firmy Intermont, ale štěstí mi v Krucemburku moc nepřálo, musel jsem sbírku několikrát stěhovat. Myšlenka otevřít vlastní muzeum mě neopustila, ale dlouho jsem hledal vhodné místo. Až jsem objevil starou školu ve Studenci. S vedením města Ždírec nad Doubravou jsem se dohodl bez problémů. Oni sami už delší dobu řešili, co se školou udělají. Dohodli jsme se, že ve škole bude muzeum a město Ždírec požádá o dotace na opravu budovy.

Foto:Deník/Štěpánka SaadouniZdroj: Deník / Štěpánka Saadouni

Rada města rozhodla, že nám pomůže s řešením využití prostor a provozem budovy. Došlo k dohodě o dlouhodobém uložení exponátů a jejich zpřístupnění pro veřejnost. Až nebudete vědět, jak využít o prázdninách třeba deštivé odpoledne, zajeďte se do Horního Studence do budovy bývalé školy podívat. 

Foto:Deník/Štěpánka SaadouniZdroj: Deník / Štěpánka Saadouni

Historické předměty získávám na burzách, z darů od známých, od cizích lidí či z pozůstalostí. Některé předměty jsou zachovalé, jiné se už rozpadají. Hodně mých známých mi říká, že se jim moje sbírka líbí, ale doma by ji nechtěli. Některé předměty byly už od začátku v dobrém stavu, ale jiné jsem musel očistit, promazat, opravit, což je práce na celé týdny.

Foto:Deník/Štěpánka SaadouniZdroj: Deník / Štěpánka Saadouni

Každá ze tří místností soukromého muzea je jinak tematicky zaměřená. V jedné jsou šicí a obuvnické stroje, v další rádia a lampy, ve třetí dětské kočárky a potřeby pro domácnost. Z pohledu světa velkých peněz a obchodníků se starožitnostmi nabízejícími barokní komody a sady secesních šperků, tato sbírka moc velkou hmotnou cenu nemá, je to spíš originální pohled na minulost.

Foto:Deník/Štěpánka SaadouniZdroj: Deník / Štěpánka Saadouni

Její krása je v něčem jiném. Člověk si uvědomí, jak zruční a důmyslní byli naši dědové, neboť všechny předměty bez rozdílu jsou účelné a praktické. Až po návštěvě tohoto muzea si uvědomíte, že například skládací kočárek či víceúčelovou postýlku znaly matky už před sto lety a že žárovkou sto let starou se dá i dnes svítit. Mám rád staré věci, neboť každý z těch předmětů má duši a bylo by škoda ji zničit.

Foto:Deník/Štěpánka SaadouniZdroj: Deník / Štěpánka Saadouni